Doporučujeme
Hříchem církve není rozdělení, k němuž došlo v minulosti, ale selhání, k němuž dochází v přítomnosti. Je to trvání rozdělení řekněme ze 16. století, rozdělení, které – ačkoli pramenilo z důležitých argumentů velkých a dobrých lidí zaujatých pro pravdu evangelia – se teď stalo hašteřením malých, nedobrých lidí starajících se především o postavení vlastních skupin.
I v dnešní církvi dochází k důležitým polemikám. Když tedy přemýšlíme o jednotě křesťanů, potřebujeme nejen odhodlání uzdravovat zranění z minulosti, ale i varování ohledně nových zranění v budoucnosti. Pokud máme podporovat jednotu církve teď i v budoucnosti, musíme dát do pořádku irelevantní rozdělení z minulosti. Ne tak, že je budeme ignorovat nebo na ně zapomínat, ale že se vrátíme zpátky k reformaci – ne snad proto, abychom opakovali staré disputace, ale abychom v lásce znovu dosáhli oné vášně pro pravdu evangelia, kterou měli lidé na obou stranách. Neboť tato vášeň nás teď může dovést nikoli k opětovnému rozdělení, ale k jednomu Otci, skrze Syna, ve svatém Duchu lásky.
(Herbert McCabe OP /1926–2001/, Bůh, Kristus a my)