KARMEL

Snad nejdůležitějším textem pro porozumění významu Tereziiny úcty ke Kristovu Srdci je dopis, který napsala tři měsíce před svou smrtí příteli Maurici Bellièrovi: „… Ach, drahý Bratříčku, od té doby, co mi bylo také dáno pochopit lásku Ježíšova Srdce, přiznám se vám, že zapudila z mého srdce všechnu bázeň. Vzpomínka na mé chyby mě pokořuje, má mě k tomu, abych se nikdy neopírala o svou sílu, která je jen slabostí. Ale ještě víc mi tato vzpomínka mluví o milosrdenství a o lásce.“
Moralisté, kteří by rádi milosrdenství a milost drželi pod kontrolou, by řekli, že Terezie toto mohla vyslovit, protože byla svatá, ale hříšník to říct nemůže. V některých křesťanských společenstvích se bohužel stal běžným záměr uzavírat Ducha Svatého do jakéhosi schématu, které umožňuje mít všechno pod vlastním dohledem. Tato moudrá učitelka církve to ale popírá a mluví přímo proti takové zúžené interpretaci následujícími jasnými slovy: „I kdybych byla spáchala všechny myslitelné zločiny, cítím, že celé toto množství urážek by bylo jako kapka vody, která spadla do žhavé výhně.“

(papež František, encyklika Dilexit nos, odst. 136–137; 2024)