Otázky Mariina života se nedají řešit na ulici, v jedné shrnující odpovědi. Mariánská otázka vychází z podstaty vzájemného života. Proč pořád mluvíme o tom, jak někdo chápe Marii, je-li zapotřebí vnímat, jak ona žije nás? Mlčí, anebo tím, že je nejtěsněji nablízku svému Synu, jedná činorodě jako On? V těsné blízkosti Kristově nelze být nečinným, neprospěšným. Že by nesdílela Boží starost o svět, má-li o něj obavu sám Kristus? Pokud též soudný člověk má o hodnoty světa obavu, cožpak není obava vlastní i Kristu, jenž s námi vše prožívá?
Dogmata mariánská, podobně jako dogmata vůbec, nejsou stacionární historizující body, ale podoby prodlévání Pána mezi lidskými dětmi. Zkušenost s Marií je zkušeností s „celým“ Ježíšem.
(Michal Altrichter SJ /*1965 /, úryvek z textu Projevy mariánské úcty)