Církev není národní, ani mezinárodní. Je nadnárodní. Věci Boží se nedají vtěsnat do úzkého obzoru národního života, národních třenic a vrtkavostí. Je v tom kus směšného pohanství myslit, že každý národ má svého zvláštního boha. A podobná směšnost je také tzv. církev národní. Toto slovo mělo u nás vždy své kouzlo a svou přitažlivost. Ale je to omyl. Myslí-li se, že pro uchování národního svérázu je nutná národní církev, třeba církev česká, není důvodu, proč by k zachování krajinského svérázu nebylo dobře založit třeba církev podbrdskou.
(Josef Zvěřina /1913–1990/, text ze dne 15. listopadu 1944)