přijměte pro inspiraci místo slov úvodníku dva úryvky. A přání hojnosti Boží milosti Vám i Vašim blízkým!
P. Gorazd OCarm.

"Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků v domě mého otce má nadbytek chleba a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci ..."
(Lk 15,17-20)

"Ach, jak ráda bych vysvětlila, co cítím! ... Tu je jeden příklad, který poněkud tlumočí mou myšlenku. – Předpokládám, že syn dovedného doktora narazí na cestě na kámen a upadne a že si při tomto pádu zlomí úd. Jeho otec hned k němu přijde, s láskou ho zvedne, ošetří jeho zranění a použije k tomu všechno své umění. Jeho syn, brzy úplně uzdravený, mu projeví svou vděčnost. Není pochyby, že toto dítě právem miluje svého otce. Ale ukážu ještě jiný předpoklad: otec zjistil, že na cestě, kudy jde jeho syn, je kámen. Pospíší před ním a kámen odstraní, aniž ho kdo spatřil. Ovšem, tento syn, předmět jeho prozíravé něhy, neví, od jakého neštěstí jej otec vysvobodil, a proto mu neprojeví vděčnost a bude ho méně milovat, než kdyby jím byl býval uzdraven ... Avšak jestliže pozná nebezpečí, jakému právě unikl, nebude ho milovat tím víc? Nuže, já jsem toto dítě, předmět prozíravé lásky Otce, který neposlal své Slovo, aby vykoupilo spravedlivé, nýbrž hříšníky. Chce, abych ho milovala, protože mi odpustil ne mnoho, ale VŠECHNO. Nečekal, že ho budu milovat mnoho jako sv. Magdalena, ale chtěl, abych VĚDĚLA, že On mne miloval nevýslovnou prozíravou láskou, abych ho já nyní milovala až k šílenství! ... Slyšela jsem, že se nesetkal s čistou duší, která by víc milovala, než duše kající. Jak bych chtěla usvědčit toto tvrzení z omylu! ...
(Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, AS 83)