Doporučujeme
P. Emanuele Boaga, O.Carm.
Dne 1. května 2011 prohlásil papež Benedikt XVI. blahoslaveným svého předchůdce Jana Pavla II. (1920–2005). Karmel je tomuto blahoslavenému papeži zvláště vděčný za všechna jeho prohlášení a dokumenty, které podporují úctu k Panně Marii Karmelské, a také za jeho otcovskou vlídnost, kterou rodině Karmelu tolikrát projevil.
Karol Wojtyla se narodil dne 18. května 1920 v malém polském městečku Wadovicích nedaleko Krakova. V blízkosti domu jeho rodičů se nacházel konvent bosých karmelitánů, založený v roce 1892 P. Rafaelem Kalinowským, kterého Karol Woltyla velmi obdivoval a jejž jako papež v roce 1991 kanonizoval. Od dětství navštěvoval malý Karol karmelitánský kostel, zvláště o karmelských svátcích, a čerpal zde mnoho milostí, jak několikrát – už jako papež – zmínil ve svých vzpomínkách.
Výzva, funkce a zodpovědnost
Fr. Desiderio García Martínez, O.Carm.
Michelangelo, jeden z velkých renesančních mistrů, tvrdil, že práce sochaře spočívá v osvobozování tvaru,2 který odpradávna tkví skrytý, jak tomu sám věřil, v hloubi kamene. A to je patrné u některých z jeho nedokončených skulptur. Ty podle některých odborníků působí dojmem, jako by se sochy v usilovném boji draly ze zajetí mramoru. Poslání formátora, stejně jako poslání sochaře, spočívá v osvobozování skryté krásy. Formátor se stává tím, kdo osvobozuje. Mnohdy se nám tají dech, když jako tiší svědkové pozorujeme tu úžasnou proměnu, kterou s neobyčejnou zručností tvoří velcí sochařští mistři. Proměnu, při níž jsou kvádry mramoru s jeho vadami, prakticky nekvalitního materiálu, který jiní označili za odpad (jak tomu bylo v případě Michelangelovy sochy Davida)3, přetvářeny v úžasná umělecká díla. Rád bych se tohoto pohledu přidržel a směle prohlásil, že karmelitán pověřený formací (formátor) je povolán k tomu, aby se stal také umělcem. Umělcem, který dokáže rozjímat (RIVC 23), vidět Božíma očima a milovat Kristovým srdcem. Který je schopen v každém člověku, jenž mu byl svěřen, zahlédnout umělecké dílo, jež může v srdci dotyčného jakožto jediný určující formátor tvořit pouze Bůh, podobně jako sochař tvoří sochu. Dokument RIVC4 v čl. 1 podle terminologie svatého Jana od Kříže přirovnává Živý plamen lásky – Ducha svatého – k božskému umělci, který ty, kdo vystupují k vrcholu hory Karmel, postupně přetavuje ohněm své lásky:
„Na naší cestě k Hoře nás Bůh vede na poušť, tak jako vedl proroka Eliáše. Tam nás živý plamen Boží lásky přetváří, přičemž nás zbavuje všeho, co není jeho a co zatemňuje jeho dar, a dává v nás vzniknout a zazářit novému člověku podle obrazu Kristova.“
Přeložil a úvodem opatřil dr. Václav Konzal
Jenom jeden sborník modliteb, zapsaný ve 12.–13. stol. v haličsko-volyňské oblasti, nám zachoval několik jinak neznámých staroslověnských modliteb z moravského nebo českého prostředí. Z nich je nejspíš tou nejvýznamnější deprekatorní exorcismus, modlitba, jíž se prosebník dovolává pro zápas se zlem a se Zlým přímluvy a pomoci všech spravedlivých od počátku světa, všech svatých Starého i Nového zákona.
Autor modlitby zvolil jednoduchý sled proseb: od úvodní souhrnné prosby ke všem svatým postupuje dějinami spásy přes vzývání starozákonních patriarchů a proroků k novozákonním apoštolům, mučedníkům, svatým lékařům, vyznavačům, biskupům, mučednicím, mnichům a poustevníkům, až po vyvrcholení vzýváním Jana Křtitele, andělských sborů a Bohorodičky Panny Marie a závěrečnou doxologií.
Ačkoli text neobsahuje přímé paralely z jiných modliteb, důkladným rozborem jazykovým i věcným se přece jen podařilo dojít k určitému závěru o době jeho vzniku a k pravděpodobnému závěru o autorovi skladby. Dobou vzniku této modlitby je bezpečně cyrilometodějská etapa Velkomoravské říše, poslední čtvrtina 9. století (mezi vzývanými světci jsou sv. Bonifác a sv. Valburga, jejichž kult se počal rozvíjet právě v té době). Pokud jde o autora modlitby, je docela pravděpodobné, že jím je sám svatý arcibiskup Metoděj a že ji sestavil v době svého nespravedlivého pronásledování a internace.1
Milí čtenáři,
s omluvou za pozdní start letošního ročníku našeho časopisu bych rád předeslal několik vět úvodem k obsahu tohoto čísla. První článek není spojen přímo s karmelskou spiritualitou, ale má být projevem našeho zapojení se do přípravy na oslavu jubilea 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje k našim předkům. Považuji za mimořádně významné, že tu máme před sebou modlitbu, o které odborník předpokládá, že může být dílem samotného sv. Metoděje.
Druhým článkem začináme uveřejňovat přepis přednášky, která zazněla při setkání karmelitánských formátorů (novicmistrů, magistrů studentů a jiných bratří, pověřených v řádu výchovou), které se konalo v Comoçim de São Félix v Brazílii ve dnech 1.–14. srpna 2010. Otec Norbert se setkání tehdy účastnil a doporučil, abychom ji zpřístupnili širšímu okruhu zájemců. Povzbuzuji Vás, čtěte ji s co možná největší volností a to, co se v ní píše o výchově v řádu, vztahujte na výchovu obecně – a tedy i v rozměru, který se týká vás: při výchově v rodině, ve školách, ve farnosti... Všude platí, že hlavní formátor je Bůh, že lidský vychovatel by měl být člověkem hlubokým atd.
Závěrečné dva články se sešly co do tématu, ale velmi se liší co do svého stylu. P. Boaga je zkušený historik (jehož knihy známe i v českém vydání) a podává věcnou, souhrnnou studii o vztahu i dílu Jana Pavla II. vůči Karmelu. Sára Malá je studentka Střední odborné školy sociální sv. Zdislavy v Praze a svou úvahu napsala jako školní práci. Jsem rád, že můžeme na stránkách časopisu dát prostor tak svěžímu projevu vztahu mladého člověka ke světci nedávné doby a snad stále můžeme říci: naší současnosti.
Složenka, vložená do tohoto čísla, má těm z Vás, kdo nemáte možnost na časopis přispět přímým darem někomu z bratří karmelitánů, pomoci učinit tak prostřednictvím pošty.
A ještě pobídnutí závěrem: Karmel chce být časopisem pro duchovní život. Prosím, každý na svém místě usilujme číst následující stránky právě takto. K duchovnímu užitku. V Duchu. Pán Bůh mocně žehnej Vám i všem Vašim blízkým!
P. Gorazd, O.Carm.