KARMEL

Ve středu oslavil papež František 54. výročí svého kněžského svěcení, zítra – 17. 12. 2023 – oslaví své 87. narozeniny. S vděčností za jeho službu přinášíme jeden z jeho charakteristických textů z poslední doby, text o Králi, na jehož narození čekáme…

Podle Ježíšových kritérií jsou jeho přáteli ti, kteří mu posloužili v těch nejslabších lidech. To proto, že Syn člověka je zcela jiný Král (…) Je to Král citlivý na problém hladu, na potřebu domova, Král vnímavý k nemoci a věznění: to všechno jsou stále velmi aktuální skutečnosti. Hladovějící, lidé bez domova, často oblečení, jak jen mohou, se tísní na našich ulicích: setkáváme se s nimi každý den. A co se týče nemoci a vězení, všichni víme, co znamená být nemocný, dělat chyby a nést následky.
Člověk je požehnaný, když na tuto bídu odpovídá láskou, službou – když se neodvrací, ale dává najíst a napít; když poskytuje ošacení a přístřeší; když navštěvuje; jedním slovem: když je nablízku potřebným. Ježíš, náš Král, který se nazývá Synem člověka, má své oblíbené sestry a bratry v těch nejkřehčích ženách a mužích. Jeho „královská síň“ je postavena tam, kde jsou lidé trpící a potřební. Toto je „dvůr“ našeho Krále. A styl, kterým se mají vyznačovat jeho přátelé, je jeho vlastní styl: soucit, milosrdenství a něha, které zušlechťují srdce a stékají jako olej na rány těch, kdo jsou zraněni životem.

(papež František a Mons. Paolo Luca Braida, úryvek z promluvy při „Anděl Páně“ o slavnosti Ježíše Krista Krále, 26. listopadu 2023)

Záznam svatořečení bl. Tita Brandsmy, O.Carm., v neděli 15. 5. 2022 v 10 hodin s anglickým komentářem a překladem můžete zhlédnout

ZDE>>>

Anno Brandsma se narodil roku 1881 v nizozemském Frísku. Roku 1898 vstoupil na Karmel a jako řeholní jméno přijal jméno svého otce – Titus. Časné sliby složil v říjnu 1899, na kněze byl vysvěcen 17. června 1905. Zabýval se studiem filozofie a mystiky. Spolupracoval při zakládání katolické univerzity v Nijmegen (1923), později se stal jejím rektorem.

Ve 30. letech otevřeně kritizoval nacistickou ideologii, během okupace Holandska hájil svobodu katolického tisku a novinářské práce vůbec. V lednu 1942 byl uvězněn, 26. července 1942 byl usmrcen fenolovou injekcí v koncentračním táboře Dachau. Za blahoslaveného byl prohlášen roku 1985. V češtině je dostupný jeho životopis od autorské dvojice Scapin – Secondin (KNA 1994).

Svatořečen bude papežem Františkem v Římě v neděli 15. května 2022.

Během audience udělené prefektovi Kongregace pro kauzy svatých Marcellu Semerarovi 25. listopadu 2021 schválil papež František ke zveřejnění dekret týkající se zázraku připisovaného přímluvě bl. Tita Brandsmy (vlastním jménem Anno Sjoerd), kněze a karmelitána, který se narodil 23. února 1881 v Bolswardu v Nizozemí a byl zabit fenolovou injekcí 26. července 1942 v Dachau v Německu. Šlo o zázrak vyléčení z metastáz melanomu mízních uzlin člena karmelitánského řádu v Palm Beach v USA v roce 2004.

Zdroj: CITOC News 99/2021

22. října si spolu s celou církví připomínáme svatého Jana Pavla II. (*1920, pontifikát 1978–2005). Pastýře, který s obrovským nasazením pečoval o univerzální církev. A zároveň pastýře, který s nemenším nasazením – postupně jako farář, krakovský arcibiskup i papež – osobně, konkrétně a s velkou něhou doprovázel jednotlivce.

Pomysleme kupříkladu na to, co Ježíš učinil se Zacheem. Všichni v něm viděli zlo. Ježíš v něm však objevuje záblesk dobra, a odtud, z jeho zvědavé touhy uvidět Ježíše dává průchod milosrdenství, které zachraňuje. Tak proměnil nejprve Zacheovo srdce a potom jeho život. Ježíš viděl ve vyvrhelech a zavržených nesmazatelné Otcovo požehnání. Ačkoli to byli veřejní hříšníci anebo se dopustili řady špatností, spatřoval v nich Ježíš ono nesmazatelné znamení Otcova požehnání, které podněcovalo jeho soucit. Tato věta se v evangeliu častokrát opakuje: „měl s ním soucit, bylo mu jich líto“. Onen soucit jej přivádí k tomu, že člověku pomáhá a mění mu srdce. Ba co víc, dokonce se sám ztotožňuje s každým, kdo je v bídě, jak stojí v evangeliu o protokolu, podle něhož nakonec budeme souzeni. Ježíš zde říká: „Byl jsem tam, hladový, nahý, nemocen a ve vězení, byl jsem tam“.

(papež František, Katecheze o modlitbě – požehnání; 2. prosince 2020)

V říjnu tohoto roku vydal papež Lev XIV. svou první apoštolskou exhortaci o lásce k chudým Dilexi te – Zamiloval jsem si tě (Zj 3,9). Text dokumentu byl rozpracován již papežem Františkem a nese tak v mnohém jeho rukopis. Jako ochutnávku nabízíme pracovní překlad 5. článku exhortace:

Láska k Pánu spadá v jedno s láskou k chudým. Týž Ježíš, který nám říká: „chudé máte mezi sebou vždycky“, vyjadřuje jinými slovy to samé, když slibuje učedníkům: „Já jsem s vámi po všechny dny“. A zároveň nám přicházejí na mysl Pánova slova: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ Tady nejde o dobročinnost, ale o zjevení: kontakt s těmi, kdo nemají žádnou moc ani postavení, je základním způsobem setkávání s Pánem dějin. Skrze chudé k nám stále promlouvá.

Plný text exortace: ZDE>>>

Dnešní den je zvláštním způsobem věnován všem chudým a přehlíženým. Jednak na dnešní neděli, týden před slavností Krista Krále, připadá již 9. světový den chudých. A pak je tomu dnes právě šedesát let, co byl v závěru 2. vatikánského koncilu formulován Pakt z katakomb, k němuž během tří týdnů připojilo svůj podpis přibližně pět set biskupů z celého světa. Formou dobrovolného závazku se rozhodli být církví chudou, zbavenou všech symbolů a výsad moci. U příležitosti padesátého výročí Paktu byl potom text před deseti lety obnoven a přeformulován s ohledem na potřeby současné doby. K zamyšlení nabízíme nepatrně krácený překlad prvních pěti článků původního znění z roku 1965. Biskupové se zavazují:

1. Budeme se snažit žít jako obyčejní lidé kolem nás, ať už jde o bydlení, stravování, používané dopravní prostředky a všechno, co z toho vyplývá.
2. Jednou provždy se zříkáme nejen symbolů bohatství, ale i bohatství samotného, zejména pokud jde o oblékání spojené s naším úřadem (žádné drahé materiály nebo nápadné barvy) a o používání insignií, které musí pravdivě a věrně odpovídat evangeliu (žádné zlato ani stříbro).
3. Nebudeme na své jméno vlastnit žádný nemovitý či movitý majetek, ani bankovní konto, a to, co je nezbytné vlastnit, přepíšeme na diecéze nebo charitativní a sociální organizace.
4. Kdykoli to bude možné, svěříme správu financí a majetku diecéze komisi kompetentních laických odborníků, abychom byli apoštoly a pastýři, a nikoliv správci majetku.
5. Odmítáme slovní i písemné tituly a oslovení, které vyjadřují společenské nebo mocenské postavení (Eminence, Excelence, Monsignor). Místo toho bychom chtěli být v duchu evangelia oslovováni prostě „otče“.

Papežovo poselství k letošnímu světovému dni chudých

Pakt z katakomb 1965

Obnovený pakt z katakomb 2015

Moje jsou nebesa,
moji jsou hříšníci,
ať vůle Otcova
i v nich se stane,
s Královnou Karmelu
s námi se modlící
za bratry trpící
prosíme, Pane.

Tvoji jsme na zemi,
tvoji jsme v očistci,
tvoji jsme v příbytcích
v Otcově domě,
hříšníci Karmelu
ztracení v Trojici –
tam, kde je Kristus můj
a celý pro mě...

(Vzpomínka na všechny zemřelé z karmelské rodiny, hymnus z ranních chval)

Duchovní krize může vést v jistém smyslu k překročení víry směrem k jejímu praktickému projevu, tedy lásce. Překročení neznamená ztrátu víry, tedy že by tento plamen v bouři nadobro zhasl, ale že se soustředíme nikoli na plamen samotný, ale na to, co osvětluje. Proměněná víra jakoby ustupuje do pozadí, je pokornější, méně sebestředná a dává přednost lásce…

(Gabriela Ďurašková /*1980/ – Pavel Pola OCD /*1981/, Křehkost a zranitelnost i jako příležitost k růstu)