KARMEL

(spoluzakladatel Kongregace karmelitánů Neposkvrněné Panny Marie (CMI) a Kongregace sester Panny Marie, Matky Karmelu (CMC) • svatý • nezávazná památka 3. ledna)

Texty propria

Svatý Cyriak Eliáš Chavara se narodil 10. února 1805 v Kainakary, blízko Alappuzha, v indickém státě Kerala. Otec se jmenoval Iko (Kuriakose) Chavara a matka Miriam Thoppil. Oba rodiče byli velmi zbožní a patřili k církvi syromalabarského ritu (1). Podle místního zvyku byl chlapec pokřtěn osmého dne po narození ve farním kostele v Chennankari.

Od pěti do deseti let navštěvoval Cyriak vesnickou školu, aby se pod vedením hinduistického učitele naučil jazykům, různým dialektům a získal základní vědomosti. Toužil stát se knězem, a proto začal studovat u faráře kostela sv. Josefa. Ve věku 13 let, v roce 1818, vstoupil do semináře v Pallipuram, kde byl rektorem Thomas Palackal. Na kněze byl Cyriak vysvěcen 29. listopadu 1829 v Arthunkal biskupem Stabellinim, bosým karmelitánem. Primici slavil v kostele v Chennankari. Po svěcení se určitou dobu angažoval v pastoraci, nicméně záhy se vrátil do semináře, aby zde vyučoval a také zastupoval rektora Thomase Palackala v době jeho nepřítomnosti. Když Thomas Porukara a Thomas Palackal zamýšleli založit duchovně žijící a apoštolsky působící společenství, připojil se k nim a stal se tak spoluzakladatelem pozdější Kongregace karmelitánů Neposkvrněné Panny Marie (CMI).

V roce 1830 odešel do Mannanam, aby zde připravil a řídil výstavbu prvního domu budoucí kongregace, jehož základní kámen byl položen 11. května 1831. Po smrti obou starších spolubratří převzal vedení společenství P. Cyriak. V roce 1855 složil spolu s dalšími desíti druhy řeholní sliby a přijal jméno Cyriak Eliáš od Svaté Rodiny.

Byl generálním převorem všech klášterů kongregace od roku 1856 až do své smrti v roce 1871. Když v roce 1861 byla s příchodem Mar Thomase Rokose (2) církev v Kerale ohrožena schizmatem, arcibiskup z Verapolly ustanovil P. Cyriaka Chavaru generálním vikářem syromalabarské církve. Pozdější církevní autority a katolické komunity vůbec si vděčně a s respektem připomínaly P. Cyriaka pro jeho houževnatý zápas, pevný postoj a účinná opatření při maření vlivu Thomase Rokose, kterými uchránil církev v Kerale před schizmatem. V roce 1866 pomáhal P. Cyriak také při zakládání Kongregace sester Panny Marie, Matky Karmelu (CMC).

P. Cyriak Eliáš Chavara zemřel v důsledku bolestivé nemoci 3. ledna 1871 v klášteře v Koonammavu v Kochi, věrný svým křestním i řeholním závazkům. Jeho tělesné pozůstatky byly v roce 1889 převezeny z Koonammavu do Mannanam a jsou pietně uchovávány v tamějším klášterním kostele sv. Josefa. Za blahoslaveného jej prohlásil papež Jan Pavel II. 8. února 1986 při své pastorační návštěvě Indie a 23. listopadu 2014 byl papežem Františkem svatořečen (3). Jeho památku si na Karmelu připomínáme 3. ledna.

(1) Podle tradice doplul k malabarskému pobřeží v Indii (dnes stát Kerala) v roce 52 apoštol Tomáš, který zde založil první křesťanské obce. Tyto „tomášské křesťany“ zde na přelomu 15. a 16. století nalezli portugalští misionáři a kolonisté, kteří se snažili místní komunitu podřídit latinskému ritu. Syrsko-malabarská katolická církev, jedna z církví východní chaldejské tradice, dnes žije v plném společenství se Svatým stolcem, hlásí se k ní přes čtyři miliony křesťanů, převážně v indickém státě Kerala, má však po jedné diecézi i v USA a Austrálii.
(2) Mar Thomas Rokos byl biskup chaldejského ritu, který měl tendence k vytvoření oblastní církve, oddělené od Říma. Původní křesťané v Indii byli totiž v průběhu celých dějin pod jurisdikcí chaldejských patriarchů z Mezopotámie a Persie; příklon k Římu, který započal s příchodem portugalských misionářů, byl vždy velmi křehký a snadno zranitelný.
(3) spolu se sv. Euphrasií od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (1877–1952), první svatořečenou karmelitánskou sestrou CMC.

(Podle Bl. Kuriakos Elias Chavara... a jiných pramenů zpracoval: Norbert Žuška, OCarm.)

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Jer 1,4–9
Žalm: 96(95),1–2a.2b–3.7–8a.10    Odp.: srov. 3: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech
Evangelium: Jan 15,9–17