Doporučujeme
(O.Carm. • blahoslavený • nezávazná památka 26. srpna)
Texty propria
Jakub Retouret se narodil v Limoges ve Francii 15. září 1746, v rodině obchodníka. Seriózní, talentovaný chlapec studoval u jezuitů (1). V patnácti letech vstoupil ke karmelitánům v rodném městě. Po vysvěcení na kněze záhy proslul v širokém okolí, lidé obdivovali jeho horlivost i učení a velké zástupy přicházely, aby slyšely jeho kázání. Bohužel často nebyl schopen dostát všem svěřeným úkolům a závazkům, protože ho po celý život trápilo chatrné zdraví.
Francouzská revoluce neušetřila ani Jakuba. Jako většina jeho mladých spolubratří kněží odmítl přijmout novým státním zřízením svévolně zavedené občanské právo, které kodifikovalo – mimo jiné –, že biskupy a faráře si bude volit lid a teprve dodatečně bude volba potvrzena církevní hierarchií a papežem (2). Jako odvetu za toto odmítnutí byl Jakub obviněn ze spolčení se skupinou politických emigrantů, kteří napadli zemi s cílem svrhnout revolucionáře (3). Byl zatčen a odsouzen k vyhoštění do Francouzské Guyany v Jižní Americe. Odvezli jej do Rochefortu a zde byl držen na lodi určené pro vězně. Britské námořnictvo tehdy obklíčilo francouzské pobřeží (4), a tím nedovolovalo, aby lodě s vězni odpluly. Podmínky vězňů na lodích byly otřesné: byli drženi pohromadě, hladoví, sužovaní nemocemi, trpěli jak horkem, tak zimou, všude byl nesnesitelný zápach a nadto byli svými vězniteli biti (5).
Jakub zemřel na ostrově Madame, několik mil od Rochefortu, 26. srpna 1794, ve věku 48 let. Blahořečen byl 1. října 1995 papežem Janem Pavlem II. spolu s dalšími 63 kněžími a řeholníky jako mučedník pro víru. Jeho památka se na Karmelu slaví 26. srpna.
(1) 1. dubna roku 1763, tedy necelý rok poté, kdy Jakub své studium u jezuitů ukončil, byly veškeré jezuitské školy ve Francii uzavřeny a později, 9. března roku 1764, byli jezuité nuceni zříci se svých slibů pod pohrůžkou vyhnanství. Na konci listopadu téhož roku král podepsal edikt rozpouštějící Tovaryšstvo na celém území. Řád zrušil – na nátlak evropských panovníků – papež Klement XIV. v roce 1773.
(2) Občanská ústava duchovenstva, Constitution civile du clergé, byla vyhlášena v létě roku 1790, od podzimu byli duchovní nuceni na ni přísahat. Usilovala o ustavení na papeži nezávislé státní „ústavní církve“ (Église constitutionnelle). Papež Pius VI. roku 1791 ústavu odsoudil. Revolučním orgánům se podařilo zpočátku vynutit přísahu na pouhých sedmi biskupech ze sto šedesáti, pod enormním tlakem ji však složila téměř polovina kněží působících ve farnostech. Ani složení přísahy však záhy nestačilo a duchovní byli vyzýváni k veřejnému zřeknutí se svého kněžského poslání, například formou uzavření sňatku. Veřejným odpadnutím se snažilo vyhnout deportaci či uvěznění 47 z 85 nových biskupů, kteří byli již podle ústavy voleni a dosazeni lidem, a zhruba dvacet tisíc kněží.
Ústavní církev se zpět podřídila Římu v roce 1801, řada duchovních však konkordát odmítla a setrvávala v církevní i politické opozici. Bolestný rozkol mezi francouzskými katolíky tak trval až do úplné generační výměny ve 40. letech 19. století.
(3) 20. dubna 1792 vyhlásila Francie válku Rakousku, v prvních bitvách však byla porážena. To se stalo snadnou záminkou, aby kněží, kteří odmítli složit přísahu, byli považováni za podezřelé z kolaborace s nepřítelem. K deportaci (či rovnou zabití) takového kněze stačilo nejprve udání dvaceti „uvědomělých“ občanů, záhy jenom šesti. Odhady v počtu takto zabitých kněží se pohybují od dvou do pěti tisíc.
(4) Další evropské státy, včetně Velké Británie, se – otřeseny lednovou popravou francouzského krále Ludvíka XVI. – zapojily do války roku 1793.
(5) Z 850 kněží uvězněných na lodích u Rochefortu přežilo 274.
(Podle Bl. Jacques Retouret... zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)
Karmelitánský lekcionář
První čtení: 1 Petr 4,12–19
Žalm: 124(123),2–3.4–5.7b–8 Odp.: 7a
Evangelium: Jan 15,18–21