Doporučujeme
„Protože přebýváme v Bohu, žijeme, jak tomu rozumím já, v lásce, která přesahuje prožívanou lásku a nikdy nejsme mimo lásku. Naopak jsme v nekonečné lásce, která je velmi prostě přítomná v nás i kolem nás.“
(Z nadiktovaných spisů)
Jean du Moulin se narodil v posledních prosincových dnech roku 1571 v Sens. Jeho rodiče, daňový úředník Pierre du Moulin a jeho žena Marie d’Aiz, měli již dva syny, možná i dceru. Ve věku tří let Jan následkem nešťastné léčby neštovic oslepl. Přesto se mu dostalo základního školního vzdělání. Jeho učitelem byl nejprve farář Gernier z kostela Sv. Petra le Rond v Sens. Především se učil gramatice a hře na cembalo a varhany. Později měl Jan k dispozici mladíka, který ho doprovázel do školy a opakoval s ním lekce. V této době Jan získal minimálně průměrnou znalost latiny a zabýval se beletrií.
Když mu bylo deset let, ztratil své rodiče a přestěhoval se ke svému strýci a poručníkovi Zachariášovi d’Aiz, který bydlel rovněž v Sens. Pod ochranou tohoto muže dělal Jan velké pokroky v oblasti hudby. Jako dvanáctiletý už byl varhaníkem u sv. Petra le Rond a v kostele sv. Jakuba. Hudební spolek pořádal mnoho koncertů a Jan byl oblíbeným interpretem. Nicméně stále více se vymykal tlaku, který na něj vykonávala jeho rodina, která jeho budoucnost jako slepého viděla jen v rozvíjení jeho hudebního talentu. Začal se zajímat o duchovní život a nechal si předčítat mimo jiné Následování Krista od Tomáše Kempenského, Institutiones od Pseudo-Taulera a Pláštík ženichův od Ruysbroekova žáka, France Vervoota.
Asi od roku 1597 žil Jan v Paříži u svého druhého nejstaršího bratra Jana Baptisty a jeho ženy a švagrové blízko kostela sv. Eustacha. Po smrti svého bratra (únor 1601) a švagrové (červen 1601) zde zůstal ještě několik měsíců, než se na začátku roku 1602 odstěhoval k pánu z Montdidier, který bydlel blízko Notre Dame. Ten byl převorem kanovníků sv. Augustina v Abbeville a odstěhoval se asi na dva roky do Paříže. Jan u něj nalezl skromné pohostinství, tj. dostal místo k přespání a trochu jídla. Ale většinu času Jan strávil v pařížských kostelích, kde setrvával dlouhé hodiny v modlitbě a meditaci. Malým zdrojem příjmu mu bylo místo varhaníka u Sv. Petra z Beoufs. Po odcestování svého dobrodince do Abeville si Jan musel najít jiné ubytování. Nejdřív bydlel blízko sv. Severína a pak nedaleko karmelitánského kláštera na Moubertově náměstí.
O svátku sv. Anežky v roce 1604 Jan poprosil mladého karmelitána Matouše Pinaulta, aby směl hrát na varhany při hlavní mši svaté. Od této chvíle se mezi Janem a tímto řeholníkem rozvinulo hluboké a trvalé přátelství, které mělo znamenat nový obrat v Janově životě. V roce 1606 Jan vyjádřil před Matoušem své přání stát se karmelitánem a jako on vstoupit do karmelitánského kláštera v Dol v Bretani. Se souhlasem provinciála se Jan krátce na to vydal do Dol a jako pětatřicetiletý vstoupil do tohoto bretaňského kláštera. Při obláčce připojil ke svému křestnímu jménu jméno prvního biskupa a patrona Dol: svatého Samsona. Tak se z Jana du Moulin stal Jan od svatého Samsona, karmelitán v Dol.
Nový životní úsek přinesl s sebou nové zkoušky: podvyživenost kvůli krušné chudobě kláštera v Dol, pak horečka, vodnatelnost a nakonec mor. Nejen Jan trpěl nemocemi, pro mnoho lidí byla podvyživenost a nemoc denním chlebem. Jan začal působit jako ten, který se modlí za uzdravení a to mu přineslo ‚znepokojivou‘ pověst zázračného uzdravovatele. Nicméně místní biskup, Antonie Revol, se rychle přesvědčil o pravověrnosti tohoto prostého bratra a napříště vyhledával jeho duchovní rady a doprovázení.
1612 Jan přijal pozvání iniciátorů reformního hnutí a odešel do Rennes. Od té doby až do své smrti spolupracoval na formaci mladých řeholníků. Nikdy mu sice nebyl oficiálně přidělen žádný úřad, přece však byl pro svou osobní duchovní zkušenost důležitým katalyzátorem reformy. Do roku 1650 a ještě i později byli novicmistři této provincie zároveň žáky tohoto prostého bratra Jana. Byli mezi nimi např. Dominik od sv. Alberta (1596–1634), Lev od sv. Jana (1600–1671), Marek od Narození (1616–1696) a Maur od Dítěte Ježíše (1617/8–1690).
V roce 1616 se Jan vrátil na jeden rok do kláštera v Dol, protože Antoine Revol jej výslovně pověřil, aby zde zavedl reformu. 1617 byl pak Jan opět v Rennes, kde zůstal až do své smrti († 1636). Opouštěl klášter jen proto, aby posiloval nemocné a umírající. Nejraději se ale znovu a znovu uchyloval do samoty.
(z knihy: Plattig, Hense; Grundkurs Spiritualität des Karmel; 2006)
Související články
Bohu se nic nelíbí tolik, jako přetvářet lidi v lásku
Svatební píseň