Doporučujeme
Každý člověk musí trpět a umírat, avšak je-li živoucí součástí tajemného těla, jeho utrpení a smrt získá výkupnou moc díky božství toho, který je jeho hlavou. To je podstatný důvod, pro který si každý světec přál utrpení.
(sv. Terezie Benedikta od Kříže)
Ráno, hned jak se vzbudíme, okamžitě se nás snaží tísnit povinnosti a nejrůznější starosti, pokud nás už dočista nepřipravily o noční klid. Přihlásí se úzkostná otázka: Jak se během jediného dne poperu se všemi těmi potížemi, kdy zvládnu to či tamto? Člověk má chuť přestat se modlit a okamžitě běžet za prací. Jenže právě tehdy je zapotřebí přitáhnout uzdu a říci si: Jen klid! Teď mě nic nedokáže připravit o pokoj, protože první hodina patří Pánu. Teprve s jeho pomocí zvládnu úkol, který mi svěřuje.
(sv. Terezie Benedikta od Kříže)
Můj život začíná nanovo každého jitra a končí každý večer; moje plány a záměry nemohou překročit tento rytmus, patří k tomu samozřejmě i předpoklady… avšak ty se nesmí stát starostí o příští den.
(sv. Terezie Benedikta od Kříže)
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
Jedna cesta se otevírá vždy a před každým věrným – cesta modlitby. Každý, kdo upřímně věří slovům „Proste a bude vám dáno“, dostává útěchu a odvahu vytrvat v každé nouzi. Pomoc vždy přijde, i když se to nemusí stát tak rychle, jak bychom si přáli a doufali.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
Copak si člověk ráno opravdu nemůže vyšetřit aspoň hodinu, kdy se nerozptyluje, ale naopak usebere, kdy se neopotřebovává, ale získává sílu, aby s ní mohl vystačit na celý den?
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
Člověk touží po tom, aby byl stále znovu obdarováván bytím, aby mohl vyčerpat to, co mu okamžik zároveň dává i bere. Nechce se vzdát toho, co mu dává plnost, a chtěl by být bez konce a bez hranic, aby to měl úplně a ustavičně. Radost bez konce, štěstí beze stínu, láska bez hranic, vystupňovaný život bez ochabnutí, co nejmocnější čin, jenž je zároveň dokonalým pokojem a uvolněním ode všech napětí – to je věčná blaženost (...) To je bytí, o něž člověku v životě jde.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Když se dny stále více krátí, když (za normální zimy) začnou padat první sněhové vločky, vynořují se nesměle a tiše první vánoční myšlenky. Už z pouhého slova vánoce vychází takové kouzlo, že se mu sotva které srdce může ubránit. I jinověrci a lidé bez víry, pro něž dávný příběh betlémského dítěte nic neznamená, se chystají na svátky a uvažují, jak by mohli tu či tam zažehnout paprsek radosti. Jakoby teplý proud lásky prochází celou zemí už týdny a měsíce předem.
K svátku všech svatých karmelitánského řádu (14. 11.)
Edita [Steinová] byla pevně zakotvena na zemi, avšak svůj pohled upírala k nebi. Ve společenství svatých viděla obraz sjednocení, ke kterému dojde na konci času, až Královna nebe ohlásí, že Židé a s nimi i všichni ostatní došli spásy:
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Když pozorujeme lidské duše v jejich osamocení a tísni, když jsme svědky jejich zápasů, jejich pádů a opětovného povstávání, smí nás provázet útěšná jistota, že jsou vyryty do Božích dlaní, že jejich cesta a cíl nejsou skryté pohledu Věčného a že On přikázal svým andělům, aby nad nimi bděli.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Bůh vede každého po jeho vlastních cestách. Někdo se dostane k cíli snáze a rychleji než druhý. To, co můžeme udělat my, je v poměru k tomu, co Bůh činí s námi, skutečně málo. Ale aspoň to málo udělat musíme.