KARMEL

Marie od Ukřižovaného Ježíše (1846–1878)

Vše ať Ho chválí, vše ať Ho chválí!
Kdo má Boha, má všechno!

Můj uchvácený duch pozoruje Tvá díla.
Ó, velký Bože, kdo s Tebou může rozmlouvat?
Ó, Všemohoucí, má uchvácená duše!
Jedno Nic, trocha prachu k Tobě volá: Přijď ke mně!
Kdo může říci, že na něj pohlíží Všemohoucí?
Jeden pohled? Ty, který se na mně díváš stále, pojď ke mně!
Ty jediný, můj Bože, mé všechno!
Vidím Tě, nejvyšší Dobro: Tvůj pohled je mateřský.
Pojď rychle, ó, Slunce spravedlnosti, probuď se!
Má duše hyne, chřadne, neboť čeká na Tebe.
Přijď rychle!
Má duše, zaleť k svému Bohu na křídlech holubice!
On je mé všechno.
Tvůj pohled mě utěšuje, má duše se třese
v přítomnosti tak velkého Boha.
On navštívil své pole: Vzlétni, má duše!
Má duše Tě vidí v oblaku,
už nemůže zůstat zde na zemi.
Tvůj pohled stačí, aby vytrhl toto Nic z této země.
Bůh je nádherou ve své moci.
Vše ať Ho chválí, vše ať Ho chválí!
Má duše je zblázněná, nemůže už dál, přitáhni ji!
Kdo má Boha, má všechno! 

Převzato z knihy: Svetlo z Tábora, Mirjam – malá Arabka
Autor: Amédée Brunot
Vydalo: Vydavateľstvo Polypress 1998
Přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.

Související

Hříchy jako dobrý hnůj
Ranní modlitba malé Arabky
Životopis bl. Marie od Ukřižovaného Ježíše