KARMEL

Vy jdete ruku v ruce s Ježíšem Kristem, když posloucháte jeho slova a slavíte v radosti jako v bolesti jeho lásku. Tím nesete v sobě celý svět, kde je tolik bolesti. Buďte vděčná za tyto možnosti.

(P. Vladimír Koudelka OP /1919–2003/, korespondence, dopis z 12. května 1998)

Každá opravdová modlitba je modlitbou celé Církve. Každou modlitbou se v Církvi něco děje. Každou modlitbou se modlí sama Církev, neboť je to sám Duch svatý, který v každé jednotlivé duši za nás prosí vzdechy, které nelze vyjádřit.

(Terezie Benedikta od Kříže, Modlitba církve, příspěvek do sborníku Akademické jednoty, 1936)

Řehole k nám promlouvá od rána do večera, aby nám každým okamžikem ukazovala vůli dobrého Boha. Kéž byste věděl, jak miluji tuto Řeholi, která je formou, v níž mě Bůh chce mít svatou!

(Alžběta od Nejsvětější Trojice, dopis 141)

Překročit práh víry předpokládá necítit se zahanbeně za to, že máme srdce dítěte, které stále věří v nemožné, a proto může žít v naději. Jen to dává smysl, jen to je schopné měnit dějiny. Znamená to prosit bez ustání, modlit se bez umdlení a uctívat Ježíše v adoraci, aby se náš pohled proměnil.

(kard. Jorge Mario Bergoglio SJ, úryvek z pastýřského listu o svátku sv. Terezie z Lisieux, 1. října 2012)

V neděli, o svátku Panny Marie Sedmibolestné, jsem myslela na to, že je to tak trochu i tvůj svátek… Vložila jsem tvou duši do duše Bolestné Matky a požádala jsem ji, aby tě utěšila.

(Alžběta od Nejsvětější Trojice, dopis 84, adresovaný mamince)

První křesťané měli hrůzu z toho umístit Krista na kříž, neboť na vlastní oči viděli ta ubohá těla v celé své nahotě, upoutaná na hrubě otesaný kůl, nad nímž čněla příčná kláda ve tvaru T, ruce přibité k tomuto nástroji umučení, nohy rovněž připevněné hřeby… Viděli těla hroutící se pod vlastní vahou, klátící se hlavy, psy přilákané pachem krve, ožírající jim nohy, supy kroužící nad tímto polem krve a odsouzence vysíleného mučením, spalovaného žízní, přivolávajícího smrt křikem beze slov. To byl trest otroků a lupičů. To byl trest, který vytrpěl Ježíš.

(Marie-Joseph Lagrange OP /1855–1938/, L’Évangile de Jésus-Christ, Paříž 1928)

Ne, nedělejte nic, co překračuje meze Vaší odolnosti: dostala byste se do depresí. Vykonávejte dobře a v klidu prosté a drobné věci, které jsou úměrné Vašim slabým silám. V takových věcech se totiž skrývá láska.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Všechno bude dobré. To, že náš dobrý Pán miluje něžnou láskou všechny, kteří budou spaseni, a něžně a kdykoliv potřebují je utěšuje, znamená toto: Je pravdou, že hřích je příčinou veškeré této bolesti, ale všechno se napraví a každá záležitost se srovná. Tato slova mi byla zjevena s největší něhou, aniž by mě nebo kohokoliv, kdo bude spasen, kárala.

(Juliana z Norwiche /1342–1416/, DT 27)

Získat vše modlitbou, ztišit se, setrvávat v tichosti, přečkávat, přečkat sebe samu. Pán Bůh ukazuje cestu v tichosti, usebranosti a modlitbě.
O věrnost a trpělivost,
o věrnost a důvěru,
o věrnost tehdy, když je těžko,
o důvěru tehdy, když je tma,
prosím tiše, beze chvatu.

(Wanda Półtawská /* 1921/, deníkový zápis z 13. 8. 1963)

Otče na nebesích
jak bych ti byl vděčný
kdybych se této věci zbavil.
Ale musím-li to nést až do svého konce
jsem připraven.

Není to žádný krásný kříž
ale kříž tvého Syna byl také tvrdý.

I to chci snášet
že nemohu přesně rozlišit
co je nemoc a co hřích.

Jen o to tě prosím:
Pomoz mi
abych tento hřích překonal.

Chci trpělivě nést svůj kříž.

(P. Benedikt Holota OFM /* 1922/, zápisky z rozhovorů s P. J. E. Urbanem OFM)