KARMEL

Svěřuji vám, co učinilo z mého života anticipované nebe: věřit, že bytost, která se jmenuje Láska, přebývá v nás v každé chvíli ve dne v noci a žádá po nás, abychom žili ve společenství s Bohem.
Bůh nám dovoluje už od této chvíle žít v Jeho nitru a započít tak určitým způsobem naši věčnost, žijíce ve společnosti se třemi božskými Osobami. Jaké tajemství!

(Alžběta od Trojice, korespondence)

Zahleďte se do sebe a … najdete v sobě svého Mistra, který vás nikdy neopustí. Ba čím méně pozemských útěch se vám dostane, tím více vás zaplaví svou radostí. On je plný soucitu, nikdy neopustí toho, kdo je ztrápený a ponižovaný, a přesto v Něho důvěřuje. David tvrdí, že Pán je se zarmoucenými. Věříte tomu, nebo ne? A věříte-li tomu, proč se tak trápíte?

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXIX,2)

Všemohoucí Bože,

ty jsi dárce pokoje.

Stojíme zde proto před tebou a prosíme:

Přispěj na pomoc světu, který je zasažen násilím, a daruj lidem mír.

Posiluj v srdcích všech, kteří mají zodpovědnost za tento svět, odvahu bránit skutečnou spravedlnost, svobodu a důstojnost všech lidí.

Upevňuj odhodlání všech, kteří nasazují své síly v boji se zlem.

Uzdrav srdce mužů i žen, kteří zaslepení nenávistí a sobectvím neváhají použít násilí pro dosažení svých cílů. Probuď v nás vnímavost pro trpící i ochotu jim pomáhat.

Nauč nás odpouštět těm, kteří se proti nám provinili, a prosit za odpuštění ty, kterým jsme my sami ublížili.
Prosíme tě, Bože, vyslyš nás skrze našeho Pána Ježíše Krista,

neboť on nám otevřel cestu do tvého království pokoje.

Amen.

(zdroj: https://kaplani.army.cz/modlitby#MzM)

Modleme se vroucně za sebe navzájem, abychom byli opravdu hodni veliké doby, v níž žijeme. Je pokaždé úchvatné, když takovou velkou dobu máme před očima v básni nebo na divadle, jenže prožívat ji přímo je přece jen krásnější… Báseň se má ke skutečnosti asi jako limonáda ke starému, ohnivému, třebaže poněkud trpkému vínu. Skutečnost je „vínem pro silné“.

(Adolf Kajpr SJ /1902–1959/, dopis spolubratru; Dachau, 11. února 1945)

Papež František vyhlásil na středu 26. ledna den modliteb za mír. Oznámení zaznělo na konci modlitby Anděl Páně o třetí neděli Božího slova, 23. ledna 2022:

„Se znepokojením sleduji nárůst napětí, které hrozí zasadit nový úder míru na Ukrajině a zpochybnit bezpečnost na evropském kontinentu, což by mělo ještě širší dopady. Srdečně vyzývám všechny lidi dobré vůle, aby se modlili ke všemohoucímu Bohu, aby každá politická akce a iniciativa sloužila lidskému bratrství, a ne stranickým zájmům. Kdo sleduje své vlastní cíle na úkor druhých, pohrdá svým vlastním lidským povoláním, protože všichni jsme byli stvořeni jako bratři. Z tohoto důvodu a s ohledem na současné napětí navrhuji, aby příští středa 26. ledna byla dnem modliteb za mír.“

(zdroj: https://zpravy.cirkev.cz/papez-26-ledna-se-modleme-za-mir-na-ukrajine_3631)

Jednota je nejvyšší vrchol lásky. Proto náš milovaný Kristus zakončil svou řeč po Poslední večeři modlitbou: „Otče, ať jsou jedno, jako my jsme jedno… Ať jsou uvedeni v dokonalost jednoty“. (…)
Jednota je vážná věc… Kdyby nebyla mezi námi, marně bychom obětovaly svůj život, aby zavládla mezi druhými.

(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, korespondence III/427–428; II/363)

Stane-li se ti, Filoteo, že v rozjímání nenalézáš vůbec zalíbení ani útěchu, zapřísahám tě, aby ses tím nijak nezneklidňovala. Otevři však občas bránu modlitbě ústní: naříkej sama na sebe před Pánem Ježíšem, vyznávej svou nehodnost, modli se k němu, aby ti pomáhal; pokud máš jeho obraz, líbej ho a říkej mu slova Jákobova: „nepustím tě, dokud mi nepožehnáš“… Jestliže ani po tom všem nepocítíš útěchu, nijak se tím netrap, ať je tvá vyprahlost sebevětší…

(František Saleský /1567–1622/, Úvod do zbožného života, kap. IX)

Přijímejme evangelium. Jedině skrze evangelium a podle evangelia budeme souzeni…, ne podle té či oné knihy od toho či onoho duchovního učitele, toho či onoho myslitele, toho či onoho světce, ale podle Ježíšova evangelia, podle Ježíšových slov, podle Ježíšova příkladu, podle Ježíšových rad, podle Ježíšova učení.

(Charles de Foucauld /1858–1916/, L’Imitation du Bien-aimé)

Po cestě jsem přemýšlela o programu formace pro postulantky. Především je učme, aby se usmívaly: na Pána Boha, na zkoušky, na nepříjemné lidi, na všechny, kdo potřebují radost… To je dobrý recept, jak myslet na druhé, a ne na sebe… Pak je učme vyklízet: odstraňovat všechny složitosti, všechny stavy duše… vyprazdňovat…, vyprazdňovat…, vyprazdňovat… Teprve pak se Boží láska přihrne, aby vše naplnila a zaplavila.

(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, korespondence I/232)

Nic si také nedělejte – aspoň v některých chvílích – ze své netrpělivosti nebo strohosti. Nemluvte o tom ani s Bohem jako o něčem, co se mu nelíbí – myslím aspoň někdy. Nemusíte proti tomu všemu bojovat. Ztrácela byste čas i odvahu. Odevzdejte se jen upřímně Kristu; časem z hloubi Vaší bytosti Kristus sám vyvolá nepřemožitelnou vlnu lásky, která to všechno pohltí.

(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, dopis řádové sestře – učitelce, 12. prosince 1931)