KARMEL

S jakým pokojem, s jakým usebráním přistupovala Maria ke všemu a konala všechno! Jak činila božskými i ty nejobyčejnější věci. Při tom všem Panna zůstávala v adoraci Boha, což jí nebránilo všemožně se věnovat druhým, když bylo třeba přinést lásku…

(Alžběta od Nejsvětější Trojice, Nebe ve víře 10,1)

Když
Když před Božské Srdce přineseš
všechny své nejpalčivější otázky
všechny své nejpalčivější nejistoty
pocítíš upokojení z vylití srdce do Božího milosrdenství.
„Pane, ty víš všechno!“
„Nejsvětější Srdce Ježíšovo, v Tebe důvěřuji.“

(P. Benedikt Holota OFM /* 1922/, zápisky z rozhovorů s P. J. E. Urbanem OFM, září 1980)

Když máte žhavou touhu nalézt Krista, nepřikládejte význam okamžitým slabostem. Nevšímejte si jich. Mohla by v tom být i pýcha, kdybychom se zlobili, že tyto nedokonalosti v sobě objevujeme. Nyní již víte, kam bych Vás chtěl přivést. Až budete jednou v duchovním životě tak daleko, zakusíte, že není hlubší radosti, než být šťastným u vědomí, že jsme slabí, že nejsme nic, že Bůh je vše.

(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, korespondence, dopis z 7. prosince 1933)

Neodpírá svou pomoc nikomu, kdo jej o to vážně prosí. Jen tluč, tluč naléhavě a – ručím za to – On Ti otevře ve vhodnou dobu, v jediném okamžiku Ti štědře daruje to, co pro Tebe měl připraveno dlouhá léta. Bůh buď s Tebou. Modli se za mne, jako se já modlím za Tebe.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 15)

Pane, ty víš, co je lepší; staň se to či ono tak, jak ty budeš chtít. Dej, co chceš, kolik chceš a kdy chceš. Nalož se mnou, jak rozumíš, jak se ti více líbí a jak to bude k tvé větší chvále. Postav mě, kam chceš a počínej si se mnou ve všem podle své vůle. Jsem v tvé ruce, toč mnou a obracej si mě kolem dokola. Jsem přece jen tvůj sluha, vždy hotov ke všemu; neboť netoužím žít pro sebe, ale pro tebe; kéž i důstojně a dokonale!

(Tomáš Kempenský, /asi 1380–1471/, Následování Krista, III, 15.2)

Ráno se probuďme v lásce, celý den se odevzdávejme lásce a konejme vůli dobrého Boha, pod Jeho pohledem, s Ním, v Něm, pro Něho samého. Darujme se bez ustání tak, jak On si přeje… Když potom přijde večer, po dialogu lásky, který v našem srdci nikdy neustal, usínejme stále v lásce.

(Alžběta od Trojice, dopis 148)

Po celá léta jsem den co den přijímal Kristovo Tělo a jeho Krev. Spoléhám se na tuto dlouhou řadu svatých přijímání, vím, že mě přiblížila k Bohu. Všechna předchozí přijímání byla přípravou na to dnešní. A novou sílu, které se mi dostane dnes, využiji k tomu, abych Boha lépe miloval a více k němu přilnul svou vírou. Milost pomůže vytrvat každému, kdo má odvahu na ni vsadit. Dnešní díkůčinění se zítra promění v život a ve spojení s Bohem.

(otec Jeroným /1907–1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, úryvek z textu Žít, žít)

Ptáte se mě na podmínky, za jakých můžete jít ke svatému přijímání. Je jen jedna: víra, že když přijmete Ježíše, dotknete se ho, jako ta hříšnice u svatého Lukáše, které řekl, že jí bude mnoho hříchů odpuštěno, protože mnoho milovala. Máme k němu jít jako žebrák a prosit ho o světlo, pokoj srdce, spásu světa a samozřejmě těch, které máme rádi. Ale máme za ním jít především jako dítě a vědět, že jeho láska předčí vše, co si zde na zemi dovedeme představit.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Pokud jde o Eucharistii, snad Vám pomůže, budete-li říkat toto (může to být i ve chvílích, kdy při modlitbě pociťujete vyprahlost): „Pane Bože, přijmu tě, ne však pro sebe, já tu nejsem nic, ale pro všechny, kdo po tobě ve světe prahnou, aniž o tom třeba vědí.“ A pak si stoupneme stranou a pomodlíme se Otče náš, aby Bůh vzbudil u jiných lásku k sobě a způsobil to, co my způsobit nedokážeme. Neboť v té chvíli by Vám Ježíš mohl říci: „Mohl bych tvou duši zaplavit paprskem své lásky. Dovolíš mi však, abych ten paprsek seslal jiným, kteří bloudí ve světě?“ A tohle možná způsobí, že budete toužit i po takovém svatém přijímání, při němž pociťujeme největší vyprahlost.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Včera se mi během hrubé mše dostalo velké útěchy. Sbor mnohokrát opakoval zpěv: „Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věky.“ Ano, je třeba mít pevnou naději a jistotu, že budeme žít věčně. Řekněte, k čemu by byl našemu Pánu věčný život, kdyby se o něj nedělil se svými nepatrnými, ubohými, chudými tvory!

(sv. František Saleský, dopis baronce de Chantal, 2. července 1607)