KARMEL

V dnešní den, kdy Ukrajina slaví svůj státní svátek nazývaný Den nezávislosti Ukrajiny, znovu zveme všechny ke společné a naléhavé modlitbě za mír. K zamyšlení přinášíme podstatnou část dopisu, který v srpnu roku 1917 adresoval Svatý otec Benedikt XV. vůdcům tehdy válčících národů:

Ať Vás netrápí netrpělivost, sobecká hnutí, nespokojenost. Nesmíte proti tomu všemu bojovat napřímo. To je negativní způsob duchovního života. Dívejte se na Krista v sobě a uvědomte si svou sounáležitost s ním – a toto vědomí (tehdy a v té míře, jak Mistr bude chtít) jako mocná vlna odplaví všechno špatné, co Vás trápí.

(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, dopis z 19. dubna 1932)

Pane, copak není pro církev nutné, aby dále existovalo společenství modlitby zvané Sept-Fons? Jestliže ano, pak do něj přece musíš povolat lidi, ubohé lidi. Vezmi však nejprve ty, kteří tu už jsou, vezmi je takové, jací jsou, a na nich vykonej své dílo. Nezavrhuj nás, nehledej jinde někoho lepšího. My přece dobře víme, že takový plán by ztroskotal.

(otec Jeroným /1907–1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, Dobré vlivy)

Kéž se mu zlíbí mě ve své lásce proměnit, učinit mě tím, kým chce, abych jej miloval z celého srdce; miloval jej, byl ho poslušen, co nejvíce ho napodoboval ve všech chvílích svého života… Svaté Srdce Ježíšovo, přijď tvé království…

(Charles de Foucauld /1858–1916/, Carnets de Tamanrasset)

Bůh skrze proroka říká: „Zkrotím tvá ústa svou chválou, abys nezahynul“ (Iz 48,9); to znamená: Nebuď příliš smutný z pohledu na své zlé skutky a nevrhej se jako kůň bez uzdy střemhlav do zoufalství, abys nezahynul; já ti vkládám uzdu, zkrotím tě svým odpuštěním a pozdvihnu tě k mým chválám, znovu se nadechneš v mých dobrodiních, ty, který jsi zmaten ze svých špatností, když shledáš, že já jsem více laskavý, než jak ty jsi provinilý.

(Bernard z Clairvaux, O.Cist. /1090–1153/, kázání na Píseň písní)

Jsou to chvíle holé víry, kdy vše je bez chuti a kdy je i modlitba stejně obtížná jako život. Neříkáme však ne všemu tomu, čemu jsme už řekli ano! A jestliže se On chce na nějakou dobu skrýt, proč bychom mu na to říkali ne?

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Dělej dokonale každodenní práce, i ty nejvšednější. Je to velmi jednoduché. Následuj našeho Pána jako dítě. Já za ním poskakuji, jak nejlépe mohu. V něho jsem vložil svou důvěru a každou starost nechávám stranou.

(Titus Brandsma /1881–1942/, zápisky z noviciátu, 1898–89)

Současná situace Vás nikterak nezprošťuje povinnosti zachovávat svatou Řeholi. Zaměstnanec, který začal v podniku pracovat během ztrátového roku, musí pracovním nárokům dostát stejně jako ten, kdo byl přijat v letech prosperity. První na sebe vzal stejně velký závazek jako druhý. Deficit podniku neopravňuje zaměstnance k nedbalosti. Tak je to i s řeholním podnikem, když v něm dnes – a možná periodicky – dochází k deficitu duchovních hodnot. (…)
Držte se svaté Řehole, chápané v jejím jasném a přímém smyslu. Bude-li třeba, vraťte se k ní. Bude-li třeba, obnovte ji! Obnovte ji v původní kvalitě.

(otec Jeroným /1907–1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, dopis spolubratru k věčným slibům, duben 1972)

Znepokojuješ se při pohledu na ctnosti, které vedle Tebe rostou, zatímco Ty se nehýbeš z místa. Pokoř se, modli se, pros… Ale netrap se! Podstatné není, aby právě moje duše byla ta nejvíc svatá, nejmilovanější, nejprivilegovanější. Tím lépe, je-li náš Pán okolo mě mnoho milován (a Ty ke své útěše můžeš dodat, že jsou tyto duše takové trochu i kvůli Tobě…). Můj jediný ideál je být služebníkem, služebnicí, jimž Pán dává ve svém srdci místo, jaké On sám chce, a kteří si přejí jen jedno: být věrný. – V hloubi své duše stav nade všechno Boží pokoj, jako nepohnutelný základ veškeré Tvé činnosti, jako kritérium ceny a pravdivosti myšlenek, které Tě zaplavují. Všechno, co Tě sužuje a znepokojuje, je falešné…

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, dopis z fronty, sestřenici, 7. listopadu 1915; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914–1919, Malvern 2021)

Milý bratře!
Po třech týdnech vám všem opět posílám srdečný bratrský pozdrav. … Dopis bratra Augustina mi udělal velikou radost, zejména jasnou atmosférou víry, která z něj dýchá. Příležitostně mu vyřiď moje srdečné poděkování a zároveň prosbu, aby tam u Matky Boží svatohostýnské na mě nezapomínal. Tam je to takový pevný bod světa, kterým nic neotřese, i když se chvěje všecko kolem. …
Čím je vnější jednota roztříštěnější, tím víc se musí dopisy a modlitbami vytvářet a udržovat jednota vnitřní.

(Adolf Kajpr SJ /1902–1959/, dopisy spolubratru; Dachau, léto 1944)