Doporučujeme
V tomto vtělení musíte vidět lásku k lidem, lásku, kterou k nim Bůh chová, a kterou tím pádem musíte mít i vy, abyste byli dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec… Poněvadž je tato láska aktivní, jednající, hluboká, Bůh překonává díky ní jako jedním skokem vzdálenost, jež odděluje konečné od nekonečného, a používá k našemu spasení ten krajní, neslýchaný prostředek – vtělení; on, Bůh a Stvořitel, přichází žít na zem jako stvoření…
(Charles de Foucauld /1858–1916/, Crier l’Évangile)
Má milá sestřičko, já jsem se za Vás hodně modlila u jesliček; ať Vám malý Ježíš, tak plný milosti a dobroty, dá své největší milosti a útěchy!
My ještě nemáme ubytování na zimu a nadto nám majitel nařídil opustit tento dům!
Dobrý Bůh dělá všechno tak dobře a my jsme o tom dostali tolik důkazů, že se víc než kdy dřív zcela odevzdávám Prozřetelnosti; je to tak příjemné, dělám, co můžu, ale bez jakéhokoliv rozčilení. Nedaří se to? Dobře! Bůh má tedy v plánu jiné řešení! Jdu dál; když se to podaří, bude to tak, když ne, jdu zase dál. Chudáci lidé, kteří neznají Boží lásku k Jeho tvorům a jejichž život je kvůli jejich obavám tak těžký, jak je lituji!
(císařovna Zita Habsburská /1892–1989/, dopis řeholní sestře Hilarii, 12. ledna 1923, v situaci, kdy je čerstvou vdovou s osmi malými dětmi, v exilu bez stálého bydlení)
Současní lidé vyžadují od dnešních věřících, aby jim nejen „vyprávěli“ o Kristu, nýbrž aby jim ho v jistém smyslu „ukázali“. Naše svědectví by však bylo nesnesitelně ubohé, pokud bychom nebyli my těmi prvními, kdo kontemplují Kristovu tvář. (…)
„Hospodine, hledám tvou tvář.“ Tato starodávná žalmistova touha nemohla dojít lepšího a překvapivějšího vyslyšení než v kontemplaci Kristovy tváře.
(Jan Pavel II., apoštolský list Novo millennio ineunte, II,16.23)
Vánoce na Karmelu jsou jedinečné! Večer jsem šla do chóru a strávila jsem tam celou vigilii, stejně jako svatá Panna, v očekávání malého Boha, který se tentokrát měl narodit ne v jeslích, nýbrž v mé duši, v našich duších, protože On je skutečně Emanuel, Bůh s námi.
(Alžběta od Nejsvětější Trojice, dopis 155, tetám Rollandovým)
Zadívej se na jesličky a nepozastavuj se nad naivním ztvárněním některých z nich. To je výkupné za lidský pohled na božské skutečnosti. V tobě ať vzbuzují jen myšlenku na toho, který je tvůj Bůh a volá tě k následování, k duchu dětství a odevzdanosti. Ať máš jako Ježíš k Bohu důvěřivý vztah maličkého dítěte. Ať máš jako on něžnou odevzdanost vůči Panně Marii, jeho matce, a ve všem ať se na ni obracíš jako malé dítě, které potřebuje mít u své kolébky maminku. Kolébka, nad níž se nesklání matka, je něco bolestného…
(malá sestra Magdalena Ježíšova /1898–1989/, Bulletin vert, 1945)
Buď vítán, Nový roku… Děkuji Ti, Pane, již předem za všechno, co mi Tvá dobrota sešle. Děkuji Ti za kalich utrpení, z něhož budu denně pít. Neubírej na jeho hořkosti, Pane, ale posilni mě, abych se dokázala z lásky k Tobě usmívat při hořkých doušcích, Mistře můj. Děkuji Ti za všechny útěchy a milosti, které nejsem schopna vypočítat. (…) Za to všechno Ti již dnes vzdávám díky, neboť možná ve chvíli, kdy mi podáš kalich, nebude mé srdce díkůčinění schopné.
(Faustyna Kowalská /1905–1938/, Deníček, zápis z 1. ledna 1938, V. sešit, 1449)
Bůh Otec je jasem, jenž v sobě skrývá záři. A záře tato oheň ukrývá. Tento jas je Otcovou láskou. Z ní se všechny věci rodí a ona též všechny věci obklopuje, neboť ony čerpají z její síly. Je to Syn, který září z Otce – Syn, skrze něhož byli všichni tvorové stvořeni.
(Hildegarda z Bingenu /1098–1179/, dopis Eberhardu II., biskupovi z Bamberku, 1163–64)
|
Nejkrásnější a nejsladší, Nyní se celá Církvi |
(Hildegarda z Bingenu /1098–1179/, úryvek z hymnu Ave generosa, překlad Miroslav Zvelebil)
Celino,… co je to čas? Čas, to je jen přelud, sen… Bůh už nás vidí ve slávě, raduje se z naší věčné blaženosti!... Jak mě tato myšlenka blaží, chápu, proč s námi nesmlouvá…
(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 108, Celině, 18. července 1890)
Zítra je svatého Silvestra a další rok je pryč. Kéž bych tak věděl, co jsem dělal k ospravedlnění své letošní existence – vyjma sbírání autorských honorářů, s nimiž klášter podporuje General Motors nákupem nových náklaďáků. Je tu jen jedna věc – a ta je lepší než cokoli jiného, co jsem ve svém životě udělal. Šest měsíců jsem sloužil mši. Tahle jedna zkušenost mě učí žít tak, že se nestarám o to, jestli žiju, nebo umírám.
(Thomas Merton /1915–1968/, deníkový zápis z 30. prosince 1949)
Necítíme-li v sobě něhu, světlo, lásku, znamená to, že je zde utrpení, a to je to nejkrásnější, co můžeme Ježíši přinést. A kdo ví, zda on od Vás nežádá právě to, abyste se té něhy vzdala ve prospěch ubohých duší, které ji potřebují, aby nepropadly nějakému strašlivému pokušení anebo aby se přiblížily Božímu světlu! Nepociťujeme-li štěstí, musíme se radovat z utrpení, které tím zakoušíme. A to bude Váš vánoční dárek. A Pán Bůh ho přijme, aby třeba osvětlil nějakou duši, která žije na Dálném východě nebo poblíž severního pólu. Vyzařování lásky je přece věc tak tajemná!
(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)