Doporučujeme
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Moje malá sestro Germaino od Nejsvětější Trojice (1),
(...) slyš vše, o čem zpívá ve své duši, ve svém srdci. On je láska, ta nekonečná Láska, která nás objímá a chce nás od nynějška připojit ke všem svým blahoslavenstvím.
Wilfrid Stinissen (1927–2013)
Žít v přítomném okamžiku znamená radikální způsob umírání sobě. Je to přirozená podoba askeze, kterou máme kdykoli po ruce, protože je to vlastní rozměr života.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Uznávám, že bez Boha bych klesla tak nízko jako svatá Magdaléna, a hluboká slova Pána Ježíše Šimonovi zaznívají velmi lahodně v mé duši... Já vím. „Ten, komu se odpouští málo, málo miluje“ (1). Ale také vím, že Ježíš mně odpustil víc než svaté Magdaléně, protože mi odpustil předem, zabránil mi klesnout. Ach, jak ráda bych vysvětlila, co cítím!...
Živé Boží slovo: 1 Král 18,25–30a
„Eliáš vyzval Baalovy proroky: ‚Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!‘ Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: ‚Baale, odpověz nám!‘ Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře.“
Titus Brandsma (1881–1942)
Když vidím tuto nadějnou perspektivu (1), nemohu pomlčet o tom, že takový obraz Boha vyžaduje aktivování určité schopnosti našeho myšlení... Schopnost abstrakce nám odhaluje krásu a největší potenciál našeho rozumu.
Terezie z Avily (1515–1582)
Když vidím duše, s jak náramnou pečlivostí usilují o modlitbu a jak jsou usebrané, že se zdá, že se neodváží ani pohnout, ani na něco jiného pomyslet...
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Co říci, můj Milovaný? Všichni, a především tvé nemilejší nevěsty, žasnou nad neobvyklou »pomstou«, kterou jsi na nich vykonal kvůli jejich dřívější nevěrnosti.
Hledá-li duše Boha, hledá mnohem víc její Milovaný ji!
Minule jsme hovořili o tom, že mystika a přátelství vyžadují askezi. Tento mysticko-asketický životní program u Jana od Kříže ale není nesen imperativem »musíš«. Je nesen poselstvím evangelia, které Jan na jednom místě ve svých spisech shrnuje těmito slovy: „Je třeba vědět, že hledá-li duše Boha, hledá mnohem víc její Milovaný ji“ (1).
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Protože si tolik přejete, abych Vám sdělil metodu, kterou používám k dosažení života v Boží přítomnosti, nechci Vám zamlčet...
Marie Petyt (1623–1677)
Překrásné božské Dobro se ukazuje člověku s převelikou líbezností, plnou rozkoše a života, a zjednává mu takové naplnění, že to nelze popsat. Usmívá se na duši neobyčejným způsobem, a proto je nazývám půvabnou tváří mého božského Milovaného.
Kniha prvních mnichů
»Kniha prvních mnichů« byla v latině vydána pravděpodobně v letech 1380 až 1390 Felipem Ribotem, katalánským provinciálem. Ribot se opíral o sbírku starších textů a vlastně převyprávěl dějiny Karmelitánského řádu od Eliáše až k přesídlení do Evropy. Aby svému líčení dodal věrohodnosti, datoval tento spis do raného 5. století: údajně jej napsal patriarcha jeruzalémský Jan XXII. v roce 420 a věnoval jistému mnichovi Caprasiovi.