Michael od sv. Augustina (1622–1684)
Duše je daleka toho, aby zesmutněla, když je »odstavena« od objetí a polibků Milovaného, když zeslábne pociťování něžné, sjednocující lásky, když je vedena z příjemné samoty zpět do mnohočetných činností. Naopak: díky mimořádné přízni Milovaného, díky tak přátelskému sjednocení s Ním, díky předchozímu niternému »ponoření« v Bohu, díky láskyplnému zakoušení Boha se cítí posílená a naplněna odvahou k tomu, co je obtížné. Neboť tato velmi něžná zakoušená láska sjednocení se proměňuje v lásku jinou, v lásku, která je „silná jako smrt“ (Pís 8,6). Tato jednající láska ochotně postrádá jakoukoli útěchu, jakékoli pociťování přízně. Neboť láska, která je silná jako smrt, nechává duši umřít všem stvořeným věcem i sobě samé; ano, jako smrt odděluje tato láska duši od každé tendence k něčemu přilnout, aby napříště žila jen v Bohu.
Poslední číslo časopisu Karmel 4/2013 můžete nyní číst i ZDE.
Co je obsahem?
- 50. výročí historické cesty papeže Pavla VI. si připomínáme jeho promluvou v Nazaretě 5. ledna 1964
- Pavlína Čančarová se zamýšlí nad Apoštolátem laiků po II. vat. koncilu
- P. Gorazd, O.Carm. pokračuje v hledání jak nám pomoci se lépe soustředit na mši svatou
- 4. kapitola knihy „Modlitba chudého“ mluví o „Největším pokušení svaté Terezie“
Je možné si také číslo stáhnout v PDF
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Milostivá paní! (1)
Velmi Vás lituji. Kdybyste mohla přenechat starosti o Vaše záležitosti panu a paní N. a nemusela zabývat ničím jiným než modlitbou k našemu Bohu, bylo by vyhráno! On od nás nepožaduje mnoho: (jen) abychom na Něj tu a tam krátce pomysleli, krátce se Mu poklonili, občas Ho poprosili o jeho milost, abychom Mu obětovali své námahy, ...
Jako by byl v mém nitru navrtán silný hojivý pramen
Marie má za úkol psát bez toho, že by napsané sama cenzurovala, má bez ostychu napsat vše, čím v duchovním životě žije. To se jí daří, když má »před očima« Boha nebo Matku Boží nebo anděly; je to ale obtížné, když si dělá starosti, že by její dopisy mohli číst lidé pošetilí a úzkoprsí:
Alžběta od Trojice (1880–1906)
V předložené básni, která patří mezi nejkrásnější z pera blahoslavené Alžběty, autorka nastínila úplný profil karmelitky.
Wilfrid Stinissen (1927–2013)
Existuje podivná výčitka, která se objevuje vždy, když se začíná mluvit o prožívání přítomného okamžiku. Říkáváme: „Nemohu žít v přítomném okamžiku, protože na to hned zapomenu. Prvních pár minut to ještě nějak jde, ale potom je hned konec.“ Jenže už sama tato slova prozrazují, že jsme vůbec nepochopili podstatu věci. Zdá se nám, že v budoucnu nebudeme umět žít v přítomném okamžiku. Ale vždyť se to týká nynějška – kdy já píšu a vy čtete.
Adrienne von Speyr (1902–1967)
Jindy se k modlitbě nepotřebuji nutit, ale dnes je to tak, že musím učinit pořádné rozhodnutí, abych vůbec začala; samozřejmost rozhovoru s Bohem je pryč. Když jsem chtěla začít, zdálo se mi, že jsem zcela osamocená a že nikdo neodpovídá, zároveň chyběla jakási nosná atmosféra pro slovo. To bylo velké zklamání. Jako by ten, kterého jsem dosud milovala, v odpověď na mé oslovení ani nepokrčil rameny.
Matka Boží nám darovala niterné sjednocení s Bohem
Chtěl bych ještě krátce poukázat na velký užitek, který plyne z rozšíření obrazu Boha, o kterém jsme hovořili, a sice: naše zraněná společnost tak může dojít uzdravení. Námi nastíněný pojem Boha nepochybně vyvádí člověka z jeho izolace a ukazuje mu, že jeho život není nezávislý.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Zásluha nezáleží v tom, když mnoho dáváme, ale spíš když mnoho přijímáme, mnoho milujeme... Ježíš mě učí dělat všechno z lásky, nic mu neodmítat, být spokojená, když mi dá příležitost, abych mu dokázala, že ho miluji. Ale to se děje v pokoji, v odevzdanosti. Všechno dělá ve mně Ježíš, já nedělám nic. (D 142)
Nepostradatelné hodnoty pro šťastný život...
Životní příběh Jana od sv. Samsona je neobvyklý. Člověk, který byl postižený po materiální a tělesné stránce, se rozvinul v nanejvýš šťastnou a spokojenou osobnost.
Živé Boží slovo: 1 Král 18,30b–35
„Pak (Eliáš) opravil Hospodinův pobořený oltář. Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví.