Doporučujeme
Třetí část:1
Kritéria pro rozvržení tereziánské četby a konkrétní návrhy
I. Kritéria pro rozvržení četby spisů sv. Terezie
32. První kritérium nám poskytuje osobní duchovní zkušenost matky Terezie. Od svého obrácení nabývala, opírajíc se pevně o vnitřní modlitbu, zkušenosti stále se prohlubujícího setkávání s osobou Ježíše Krista, v něhož věřila, kterého milovala a do nějž vkládala svou naději. S jeho pomocí pronikla do života Nejsvětější Trojice a jeho prostřednictvím se oddala službě církvi, cvičením se v apoštolsky a misijně zaměřené kontemplaci. Proto i nás musí naše četba uvádět do Krista, volat ke kontemplaci jeho tváře a pobízet k tomu, abychom se stali jemu podobnými a dokázali jej tak zvěstovat jako Slovo z pozice svědků jeho lásky.
Když mám mluvit1 o komunitě a o naději,2 chci začít tím, že vám řeknu něco o Erikovi. Jak víte, ve společenství Archa žijeme spolu s osobami s těžkým postižením. Vytváříme s nimi komunitu, která společně slaví a společně doufá. To neznamená, že život v komunitě je vždy snadný, ale to vy víte. Chci tedy začít tím, že vám budu vyprávět o Erikovi, protože tu stojíme tváří v tvář tajemství. Erik byl mladý člověk, kterého jsme našli v jedné psychiatrické nemocnici. Byl slepý, hluchý, nemohl chodit – myslím, že jsem nikdy v životě neviděl mladého člověka s tak velkým trápením.
V článku o předobrazech křtu ve Starém zákoně byla zmíněna novozákonní perikopa 1 Kor 10,1–6 a bylo podotknuto, že: „Pavel tu sice mluví o předobrazu ve smyslu napomenutí, ale ve v. 1–2 a 4 spojuje přechod Rudým mořem a křest v Mojžíše s Kristem.“ V poznámce pod čarou bylo slíbeno, že se k nezvyklému slovnímu spojení „křest v Mojžíše“ vrátíme v samostatném článku. V původním řeckém textu Nového zákona se vícekráte setkáváme se slovním spojením baptizó eis „pokřtít, ponořit do (někoho, něčeho)“.
Přijali jsme za svůj našimi biskupy vyhlášený program přípravy na jubileum příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. V roce 2013 tomu bude 1150 let. Témata pro jednotlivá léta byla stanovena takto:
přípravný rok – slovo Boží,
1. rok (2011) – křest (vrcholem měla být obnova křestního slibu o Velikonocích),
2. rok (2012) – biřmování (s obnovou biřmování o letnicích),
3. rok (2013) – eucharistie (s důrazem na oslavu svátku Těla a Krve Páně).
Na závěr tříletí se má v naší českomoravské církevní provincii konat eucharistický kongres.
Kmotr – při vyslovení tohoto slova se nevěřícím lidem kolem nás vybaví nejspíše film toho jména (z roku 1972), gangsterské drama, natočené podle stejnojmenného románu Maria Puza, film, o němž se říká, že patří mezi přelomová díla tzv. Nového Hollywoodu. Ovšem svůj domov a svůj původní význam má slovo kmotr v církvi.
Dnešní církevní zákoník používá pro označení kmotra důsledně slovo patrinus, které původně znamenalo „ručitel“ nebo „přímluvce“, ale latina znátaké slovo compater – doslova přeloženo: „spoluotec“ – s ženskou obdobou commater. Z tohoto slova commater pochází naše české „kmotra“, „kmotr“, někde nářečně kmoch nebo ve zdrobnělině kmocháček, kmotřička. Křtěný či biřmovaný člověk je vůči svému kmotru nazýván kmotřenec či kmotřenka. (Slovo kmotřenka není ale užíváno jednoznačně: je třeba ostražitosti, někteří jím označují kmotru.)