KARMEL

-pč-

V knížce Karla Poláčka Bylo nás pět hlavní hrdina, kluk školou povinný, v jednu chvíli svým jedinečným stylem vypráví: „A když jsem si večer lehl, tak maminka se posadila ke mně na pelest, bylo tma a my jsme si povídali, to mám velice rád. A maminka začala vypravovat...“

I já jsem jako dítě a jedináček nerad v nemoci snášel samotu v dětském pokoji. Lákal jsem tam rodiče, hlavně maminku, a těšil se, když si sedla na mou postel, četla mi knížku, povídala mi, nebo jen u mne byla.

Dnes jsem dospělý člověk. Starosti z celého dne mi někdy ani po ulehnutí nedají pokoj, a tak – což jsem v dětství neznal – v noci někdy nemohu spát... Zakouším, že v noci bývají myšlenky dotěrné a jiné, než ve dne. Často se rozcházejí se skutečností. Shlukují se a proplétají, zveličují, straší, palčivě sužují. A ráno, když se k nim člověk vrátí, tu vypadají vzdálené a mdlé, najednou je vidět, jak byly nesoudné a že jsou většinou k nepoužití.

A pak mi jednou na počátku takové neklidné noci napadla velmi jednoduchá věc: zase si dopřát to, co mne v dětství utěšovalo, ale tentokrát pozvat Pannu Marii. Vždyť my karmelitáni v ní opravdu chceme mít matku. Takže teď nezřídka na prahu ticha noci prosím Pannu Marii, aby si sedla na okraj mé postele a jen se mou byla. Samozřejmě bude-li chtít udělat víc, oslovit mne nebo jinak mne uklidnit, přijmu to s radostí!

Jindy když jsem se v nemoci modlil slavný růženec, napadlo mi s údivem, kolik toho Maria stihne: sedí na mé posteli a zároveň je v nebi, korunována slávou. Tak ji, když toho stihne mnoho, prosím, aby usedla také na postel lidí mně drahých. Ti možná v této noci již pokojně oddychují, ale možná také oni nemohou spát – pro nemoc nebo starosti. A někteří vlastně měli dětství tak těžké, že takové hezké chvíle s maminkou ani nikdy nezakusili.

A tak je noc zase karmelitánům časem milosti. V mnohem prostším smyslu, než o to prosí hymnus, který v karmelitánských nešporách zhudebnil Georg Fridrich Händel. Maria je nám jednoduše nablízku a bdí nad námi.

Jistě lze tento obraz snadno obměnit, jistě lze na naše spojení s Pannou Marií převést i jiné hezké chvíle z dětství. Jaké okamžiky se vám vybaví? Věřím, že když se jimi necháme inspirovat a pozveme Pannu Marii, nemusíme se bát odmítnutí.

Noční čas s Marií může mít ještě i jinou podobu...
Foto P. Vojtěch Kodet.