KARMEL

(O.Carm. • svatý • nezávazná památka 9. května)

Texty propria

Jiří se narodil – jako sedmé z devíti dětí – 12. února 1880 na Maltě (1). Rodina patřila ke střední třídě, tatínek byl obchodníkem a posléze inspektorem, maminka učitelkou. Bydleli ve Valletě, hlavním městě Malty, blízko kostela Panny Marie Karmelské (zanedlouho se však přestěhovali do Hamrunu). Podle tehdejších zvyklostí v dětském věku přijal škapulíř, a tak se stal členem karmelitánské rodiny. V mládí se cítil povolán ke kněžství. Po studiích přijal kněžské svěcení 22. prosince 1906. Jako diecézní kněz působil po většinu života ve farnosti sv. Kajetána v Hamrunu.

Začátkem roku 1907 začal novokněz P. Jiří své působení tím, že kolem sebe shromáždil a zformoval malou skupinu mladých, asi dvacetiletých mužů. Vštěpoval jim mravní zásady, bázeň před Bohem a vědomí nekonečné Boží lásky, s níž Pán vzal na sebe naše lidství. Tito mladí muži byli první setbou, z níž později vyrostla Společnost křesťanské nauky (Societas Doctrinae Christianae; SDC). Společnost byla lidově nazývaná MUSEUM – podle prvních písmen věty vyjadřující formou modlitby její poslání: „Magister, Utinam Sequatur Evangelium Universus Mundus“ (Mistře, ať celý svět následuje evangelium). Jde o dílo náboženské výchovy dětí a mládeže, kterému se věnují dobře připravení laici (2,3). Ústředním tématem spirituality a teologie P. Jiřího bylo Vtělení: „Verbum Dei caro factum est“ (Slovo Boží se stalo tělem). Tato slova byla vepsána do znaku společnosti jako moto a zároveň významně charakterizovala Jiřího život.

P. Jiří se nespokojoval s minimalistickým křesťanským životem. Jako dítě nosil škapulíř a v pozdějším věku se chtěl intenzivněji zasvětit následovaní příkladu Panny Marie, a proto se stal karmelitánským terciářem. Do třetího řádu vstoupil 21. července 1918 a 26. září následujícího roku složil své terciářské sliby. Při profesi přijal jméno Franco, podle blahoslaveného karmelitána Franka ze Sieny (4). P. Jiří si zvolil jméno tohoto blahoslaveného proto, že sama sebe pokládal za velkého hříšníka; podobné sebehodnocení najdeme u mnoha světců. Skutečně cítil, že patří ke karmelitánské rodině, a to tak silně, že se několikrát ve svých spisech nazývá karmelitánem a raději užívá jména, které přijal při své terciářské profesi, než svého jména křestního. Jako výraz uznání za jeho neúnavné snahy šířit úctu k Panně Marii Karmelské jej generální převor Kilián Lynch v roce 1952 přičlenil (afilioval) k prvnímu řádu.

P. Jiří Preca zemřel ve svých dvaaosmdesáti letech 26. července 1962 (5) na Maltě ve vesnici Santa Venera, v karmelitánské farnosti, v níž strávil poslední léta života. Jeho ostatky jsou uloženy poblíž mateřského domu Společnosti křesťanské nauky v Blata l-Bajda. Vliv jeho spirituality a praktické katechetiky je na Maltě patrný dodnes, zvláště v rodinách. A nejen na Maltě, prostřednictvím společnosti MUSEUM, která je jeho živým odkazem, se jeho charisma rozšířilo i do Evropy, Oceánie, Afriky a Jižní Ameriky. V tomto ohledu je světcem naší doby. P. Jiří je rovněž velkým synem Karmelu, a to nejen proto, že byl členem třetího řádu (a později afiliován k prvnímu) nebo proto, že nosil škapulíř a kázal o Panně Marii (6), ale mnohem spíše proto, že žil životem důvěrného sjednocení s Bohem a sloužil svým bratřím a sestrám podle příkladu Panny Marie. Blahořečen byl Janem Pavlem II. 9. května 2001 během papežovy návštěvy na Maltě, svatořečen pak 3. června 2007 Benediktem XVI. Jeho památku slavíme na Karmelu 9. května.

(1) Malta byla v té době britskou kolonií, nezávislost získala až dva roky po smrti Jiřího, v roce 1964.
(2) Ačkoliv drtivá většina obyvatel Malty jsou katolíci, jejich náboženské povědomí bylo na počátku 20. století patrně velmi nízké. Souviselo to nejen s nedostupností knih v maltštině (tehdejší politická situace preferovala angličtinu a italštinu), ale především s obecnou negramotností (uvádí se, že zhruba 3/4 obyvatelstva neuměly číst a psát). Jiří se proto intenzivně věnoval i psaní – zachovalo se téměř 150 jeho prací.
(3) V roce 1910 sice přibyla ženská větev Společnosti, ale Společnost jako taková musela čelit velkému počátečnímu nepochopení a podezírání ze strany oficiálních církevních kruhů. Generální vikář nařídil uzavření všech katechetických center. Kanonické schválení pro diecéze Malta a Gozo Společnost získala až v roce 1932. V současnosti působí nejen na Maltě, ale též v Austrálii, Albánii, Anglii, Polsku, Keni, Peru a na Kubě. Jejích 850 členů se stará o 90 katechetických center, do nichž dochází přibližně 20 000 chlapců a dívek.
(4) Franco di Siena, italský karmelitán, kajícník, poustevník ze 13. století.
(5) Zemřel v čase bezprostředních příprav na II. vatikánský koncil (1962–65), jehož myšlenky ohledně laického apoštolátu jistým způsobem předjímal.
(6) Jiří Preca v roce 1957 doplnil modlitbu růžence o dalších pět tajemství, která se stala inspirací pro Janem Pavlem II. zavedený růženec světla.

(Podle St. George Preca... a dalších pramenů zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

Karmelitánský lekcionář

První čtení: 1 Kor 9,16–19.22–23
Žalm 37(36),3–4.5–6.30–31    Odp.: 30a
Evangelium: Mk 16,15–20