Doporučujeme
Dne 16. července roku 1870 vyhlásila Francie válku Prusku. Početnější a lépe vybavená pruská armáda se však rychle dostala do protiútoku a od severovýchodu postupovala Francií. Když v prosinci přicházeli Prusové do Le Mans, přepadl Louise a Zélii strach o Pavlínu a Marii, které tam stále pobývaly v klášteře Navštívení. Zélie se proto vydala do oblasti zpustošené válkou, aby dcery vyzvedla: „Je v tom vidět jenom smutek a plenění, je mi z toho těžko u srdce. … Jsme opravdu nešťastní tak jako nikdy.“
Na začátku ledna 1871, dva roky před narozením Terezky, obsadila pruská armáda Alençon. Město bylo nejprve ostřelováno, rodina Martinových se před granáty uchýlila do sklepa, jejich dům zůstal ušetřen. Do šestnáctitisícového města vstoupilo dvacet pět tisíc pruských vojáků, Martinovým jich bylo na byt a stravu přiděleno devět. Zélie to komentovala slovy: „Já se před nimi nerozpakuji; když toho po mně chtějí moc, řeknu jim, že to není možné. … Všichni pláčou kromě mě …Vlastně, co můžeme chtít? Až tohle soužení pomine, posbíráme trosky toho, co zbude, a zařídíme se tak, abychom s tím málem mohli žít.“
Dne 17. ledna 1871 informovaly noviny o zjevení Panny Marie v Pontmain (místě vzdáleném necelých sto kilometrů na západ od Alençonu). Matka Boží se zjevila jako Paní naděje a vyzvala k modlitbám za mír – příměří bylo podepsáno již 28. ledna…
Svatí Zélie a Louisi, orodujte za nás!
(zpracováno podle knihy H. Monginové, Rodiče Terezie z Lisieux; redakčně upraveno; citace v uvozovkách jsou převzaty ze Zéliiny korespondence)