KARMEL

Když se začaly spojenecké oddíly 6. června 1944 vyloďovat ve Francii obsazené německým vojskem, bylo to pro celý svět signálem naděje, že nadchází mír a že Evropa bude svobodná. Co se tehdy vlastně stalo? Stalo se to, že se jednomu zločinci a jeho kumpánům podařilo převzít v Německu moc. A protože vládla strana, tak zákonnost a nezákonnost byly spolu propojeny a často se skoro zaměňovaly, protože vláda řízená zločincem si osobovala také právní výsady státu a jeho zřízení. Zřízení, které mělo sloužit spravedlnosti, se zvrhlo, a upevňovalo se tak panství nezákonnosti a znamenalo opravdovou vládu lži, která zamlžovala svědomí. Této vládě lži sloužil systém teroru, v němž nebylo možné nikomu důvěřovat.

Proto musel celý svět zakročit, aby prolomil tento zločinný kruh a obnovil svobodu a právo. V této chvíli děkujeme, že se to všechno stalo, a činí tak nejen země, které byly obsazeny německým vojskem a vydány v plen nacistickému teroru. Také my Němci jsme vděční, protože oním zásahem se k nám vrátilo právo a svoboda. Jestliže byla někdy v dějinách zjevně spravedlivá válka, bellum istum, byla to právě tato: akce Spojenců prospěla i těm, proti jejichž zemi vedli válku. Tato poznámka se mi zdá důležitá, protože dokazuje na základě historické události neudržitelnost naprostého pacifismu.

(Joseph kard. Ratzinger, Hledání míru, úryvek z přednášky proslovené v roce 2004 při příležitosti šedesátého výročí vylodění Spojenců ve Francii, překlad Terezie Brichtová OP)