KARMEL

Naším jediným úkolem zde – stejně jako v celém životě – je plnit Boží vůli. A to nikoli „Boží vůli“, jak bychom si ji snad přáli nebo představovali, ale Boží vůli, kterou nám Bůh denně zjevuje v situacích, do nichž nás staví. Jeho vůle znamenala pro nás těch čtyřiadvacet hodin každého dne: lidé, místa a okolnosti, které pro nás v tomto vymezeném čase připravil. Bůh věděl, že to bylo pro něho i pro nás v dané chvíli důležité, a chtěl, abychom prožívali právě tyto situace, a nikoli nějaké abstraktní zásady či subjektivní přání „plnit vůli Boží“.

Nikdo nemusí přemítat o tom, jaká je Boží vůle, protože ta se jasně projevuje v každodenních situacích, jen když se naučíme pohlížet na všechno tak, jak to vidí Bůh a jak nám to sesílá. Pokušení tkví v přehlížení těchto věcí (poněvadž jsou stále stejné, banální, fádní a všední) a v hledání jiné, vznešenější Boží vůle kdesi mimo tuto hmotnou skutečnost, aby to lépe odpovídalo našim vlastním představám o ní.
Avšak vzít tuto Boží pravdu za svou, přijímat každý okamžik v jejím světle … znamená zakusit skutečnou radost a vnitřní klid plynoucí z jistoty, že se snažíme ve všem a vždy plnit Boží vůli, což je nakonec smyslem naší existence. Právě k tomu jsme byli stvořeni. Není větší jistoty, již bychom mohli žádat, není většího vnitřního klidu, který bychom mohli zakusit.

(Walter J. Ciszek SJ /1904–1984/, vzpomínky na pracovní tábor v Rusku, On mne vede, 3. kapitola)