Ve středu je slavnost Neposkvrněného početí, veliký svátek pro mě! V tomto dni mi svatá Panna seslala tolik velikých milostí (1)…
Nikdy nezapomenu na den 8. prosince roku 1860, kdy jsem prosila naši Matku v nebi, aby mi darovala malou Pavlínu, ale nemohu se ubránit úsměvu, když si vzpomenu, že jsem byla úplně jako malá holčička, která prosí matku o panenku (2)…
Letos půjdu zase k Panně Marii, brzo ráno, chci tam být úplně první, obětuji jí svíci jako obvykle, ale nebudu už prosit o další děti (3). Budu se modlit za to, aby ty, které mi byly dány, se staly svatými, abych je mohla následovat, ale aby ony byly mnohem lepší, než jsem já!
(Zélie Martinová /1831–1877/, dopis z 5. prosince 1875)
(1): Slavnost byla tehdy prožívána asi mnohem intenzivněji než dnes – dogma bylo slavnostně vyhlášeno roku 1854; roku 1858 Panna Maria vyslovila toto své jméno při zjevení v Lurdech: „Já jsem Neposkvrněné Početí“.
(2): Prosba byla vyslyšena obratem – Pavlína se narodila 7. září 1861.
(3): Zélie měla za sebou již devět porodů, nejmladší Terezce byly dva roky.