Doporučujeme
Dnes si připomínáme 60. výročí uveřejnění encykliky „Pacem in terris - O míru mezi všemi národy v pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě“, kterou papež Jan XXIII. reagoval na akutní nebezpečí nové světové války. V roce 1961 padlo v Moskvě rozhodnutí o výstavbě berlínské zdi, následujícího roku rozmístil Sovětský svaz rakety středního doletu na Kubě (Spojené státy měly své rakety v Turecku a Itálii). Encyklika zdůrazňuje lidská práva i povinnosti, požaduje zákaz atomových zbraní a apeluje na postupné, vzájemně kontrolovatelné odzbrojení. Jan XXIII. zemřel necelé dva měsíce po jejím zveřejnění. Název slavného textu později zneužil komunistický režim v Československu pro pojmenování kolaborantského sdružení katolických kněží.
Upevnit na tomto světě mír je úkol tak ušlechtilý a vznešený, že ho – přes všechnu dobrou a chvályhodnou vůli – nelze dosáhnout jen lidskými silami. Aby totiž lidská společnost byla co nejvěrnějším obrazem Božího království, k tomu je nezbytná pomoc shůry.Proto v těchto posvátných dnech naléhavě vzýváme toho, který svým bolestným umučením a smrtí nejen přemohl hřích, zdroj rozepří a smutku, ale svou krví také usmířil lidský rod s nebeským Otcem: „Jen on je náš pokoj: obě dvě části spojil v jedno … přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko.“
V liturgii těchto dnů zaznívá zvěst: „Vstal Kristus, náš Pán, stanul uprostřed svých učedníků a řekl: Pokoj vám, aleluja; i zaradovali se učedníci, když spatřili Pána, aleluja.“ Pokoj nám tedy přinesl, pokoj nám zanechal: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám.“
Tento mír si na něm horoucně vyprošujme.
(Jan XXIII., závěr encykliky Pacem in terris, 11. dubna 1963)