Pro nás smrtelné lidi jsou Boží cesty zároveň i cestami lidskými. Musíme být takoví, jací jsme, se svým ubohým tělem, o něž se musíme starat, nesmíme však být jeho otroky. Starejte se tedy rozumně o své tělesné potřeby, abyste mohla pracovat pro Boha.
(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, korespondence, dopis z 21. října 1957)