Doporučujeme
Na dnešek připadá výročí mučednické smrti blahoslavené Marie Paschalis Jahnové, brutálně zavražděné vojákem „osvoboditelské“ Rudé armády tři dny po skončení 2. světové války a blahořečené papežem Františkem krátce po začátku ruské agrese na Ukrajině.
Sestra Paschalis vstoupila do Kongregace sester sv. Alžběty v Nise pouhý rok předtím, než Německo spolu se Sovětským Svazem rozpoutalo 2. světovou válku. Dolní Slezsko, kde Paschalis za války pobývala, patřilo po celou válku k relativně bezpečným místům. To se však změnilo na přelomu roku 1944/45, kdy Rudá armáda začala postupovat na západ.
Sestra Paschalis tehdy posílá rodičům pohlednici s tímto textem:
Milí rodiče. Oběma vám posílám co nejsrdečněji vánoční pozdravy a zároveň požehnaný Nový rok. Ano, ano, starý rok přinesl lidstvu mnoho utrpení a zdá se, že nový rok bude ještě horší. I my se nyní musíme připravit na nejhorší. Wroclaw se již musela vyklidit a evakuovat. Nechceme však ztrácet odvahu, všichni jsme v Božích rukou. Nic se neděje bez jeho vůle.
Z tehdy miliónové Vratislavi (Wroclawi) utíkaly před postupem Rudé armády statisíce lidí. Překotnou evakuaci města v lednu 1945 nepřežilo téměř 90 000 lidí, samotné obléhání města Rudou armádou znamenalo smrt přibližně šesti tisíc německých a osmi tisíc sovětských vojáků, především však dalších 80 000 civilistů. V březnu 1945 se blížila Rudá armáda k Nise, z níž ze strachu před krutostí sovětských vojáků prchli téměř všichni obyvatelé - přes třicet tisíc lidí – a zanechali své domy i veškerý majetek napospas drancování. Ve městě zůstaly necelé dva tisíce starých a nemocných lidí neschopných evakuace a téměř dvě stovky řeholnic a kněží, kteří se rozhodli o ně pečovat. Matka představená, v obavě ze surového znásilňování, jehož se vojáci Rudé armády plošně dopouštěli, přesunula mladou sestru Paschalis s jednou další spolusestrou na zatím klidnou Moravu, do Sobotína. Tímto rozhodnutím jim dočasně zachránila život, protože hned první den po vstupu Rudé armády do Nisy vtrhli vojáci do kláštera, kde pobývaly převážně staré a nemocné sestry, 23 z nich, většinou při pokusu o znásilnění, zavraždili. Drtivá většina domů ve městě byla cíleně vypálena.
Sestru Paschalis zastihlo „osvobození“ v Sobotíně, kam rudoarmějci přišli 7. května. Hned následujícího dne – 8. května, v den ukončení války – došlo k potyčce s místními, při níž sovětští vojáci postříleli 16 obyvatel obce a vypálili několik domů. Tři dny po skončení války, 11. května, zastřelil jeden z „osvoboditelů“ sestru Paschalis, když se odmítla podvolit znásilnění. Pohřbena byla na místním hřbitově. Dochoval se dopis, jímž se matka představená později obrací na zarmoucené rodiče:
S největší pravděpodobností už vyprosila mnoho milostí pro své blízké. … U jejího hrobu klečí často skupiny mladých lidí a prosí ji o přímluvu. Toho jsme si nebyli vědomi. Stále jsme čekali na návrat naší mladé sestry…, dokud nám to neřekli očití svědci…
Z mnoha desítek sovětskými vojáky surově zavražděných řeholnic se podařilo dostatečně zdokumentovat deset životních příběhů. U těchto sester byl roku 2011 zahájen beatifikační proces, dekret o jejich mučednictví podepsal papež František v roce 2021. Blahořečení sestry Marie Paschalis a devíti spolusester proběhlo 11. června 2022 ve Vratislavi, tři a půl měsíce po zahájení plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, v kontextu potvrzených svědectví o masovém vyvražďování ukrajinského civilního obyvatelstva a o masakrech, kterých se dopustila ruská armáda v Buči a dalších městech. Beatifikační mše se konala v den, kdy v Mariupolu propukla – kvůli stovkám nepohřbených rozkládajících se těl – epidemie cholery…
Zpracováno podle bakalářské práce M. Macouna: „Život a mučednická smrt s. Marie Paschalis Jahn, devíti jejích spolusester a odkaz dnešnímu člověku“, obhájené v Hradci Králové v roce 2023 (https://theses.cz/id/lhvgtt/STAG100124.pdf), a podle Riccardiho knihy Století mučedníků, KNA 2014.