KARMEL

Smrt, to je strhující, oslňující setkání s Nekonečným, s Věčným, s Láskou. Každá lidská láska je naproti tomu smíšena s bolestným vědomím, že i když se chceme dát, nikdy se nedáváme plně, i když chceme přijímat, nikdy milovaného nepoznáváme úplně. Nikdy se nemůžeme dát úplně poznat, nikdy nemůžeme dosáhnout absolutního poznání druhého člověka. Vždy zůstane něco nevyslovitelného, nevyjádřitelného, část bytí, kterou nelze vyslovit a do níž nemůžeme proniknout. V okamžiku smrti začíná ten, jenž nás opouští, poznávat naši nejskrytější podobu, a to skrze Boží poznání o nás. (…) Smrt je dlouho odkládané setkání s přítelem. Bohatě odměněné čekání.

(Abbé Pierre /Henri Grouès, 1912–2007/, Testament)