Doporučujeme
Chci vám říci cosi snadno srozumitelného, něco, co jste často sami prožili, pokud se nemýlím: Půst dodává modlitbě důvěru a rozohňuje ji... Modlitba vyprosí sílu k postu a půst získá milost k modlitbě. Půst posiluje modlitbu, modlitba posiluje půst a přednáší jej před Boží tvář. (Sv. Bernard)
Co děláš, když se postíš, mé dítě? Bratr odpověděl: „Ráno splétám palmové ratolesti a při práci medituji o žalmech. Když dohotovím košík, modlím se a v poledne si zdřímnu. Pak vstanu, vyjdu z cely a opět pracuji, až mám tři koše hotové. Večer se modlím, a když udělám sto prostrací, zvednu se k Oficiu. Druhého dne si o deváté hodině uvařím a pak se dosyta najím.“ Ale stařec mu řekl: „To není žádný půst, mé dítě. Neboť zdržuješ-li se potravy a mluvíš přitom o druhém něco zlého, odsuzuješ-li a jsi pomstychtivý, vpouštíš-li do sebe zlé myšlenky anebo v duchu toužíš po tom podobné věci konat, bylo by lépe, kdybys celý den jedl, ale vystříhal se všeho zlého, čím se – lačný – sytíš. Jaký je užitek ze zdržování se od jídla, když povoluješ ostatním žádostem. Což nevíš, že každý, kdo v myšlenkách uspokojuje svá přání, jí a pije – i bez vnější potravy? Chceš-li ovšem žít zdrženlivost a bohulibý půst, chraň se před každým špatným slovem, klevetou, odsuzováním a nepopřávej sluchu špatným řečem. Očisť své srdce před veškerou poskvrnou těla i ducha, před každou zlobou a závistí.“ (Výroky otců pouště)
Přišel jsem jednou v Egyptě se svatým Germanem k jistému starci. Poskytl nám pohostinství a my jsme se ho zeptali: „Proč nedržíte při příchodu hostů postní pravidla, jak jsme je převzali v Palestině?“ Odpověděl: „Půst je se mnou stále, vás však nemohu mít u sebe ustavičně. Půst je věc užitečná, nutná. Závisí však na našem rozhodnutí. Boží zákon od nás ale vyžaduje bezpodmínečně naplnění lásky. Ve vás teď přijímáme Krista. Proto toho musím být s veškerou horlivostí pamětliv. Až vás pak propustím, mohu se postit dále podle všech pravidel. Synové ženichovi se nemohou postit dokud je ženich s nimi; až jim však bude odňat, právem se budou postit.“ (Výroky otců pouště)