Doporučujeme
Terezie z Avily (1515–1582)
Chci vás upozornit, že pro toho, kdo se vydá na cestu vnitřní modlitby..., není podstatné mnoho přemýšlet, nýbrž mnoho milovat, a proto máte dávat přednost těm věcem, které více podněcují k lásce. Snad ještě nevíme, co je láska, a tomu se nedivím.
Láska k Bohu nespočívá v duchovních zalíbeních, nýbrž v tom, že jsme pevně rozhodnuty vyhovět mu ve všem, všemožně se snažit neurazit ho... Toto jsou známky lásky a ne trvalá usebranost, jako by stačila malá roztržitost a tím bylo vše ztraceno.
Já sama jsem se často trápila pro nestálost svých myšlenek, avšak ani ne před čtyřmi léty jsem pochopila ze zkušenosti, že myšlenky, či abychom si lépe rozuměly, představivost není totožná s rozumem... Nedokázala jsem si vysvětlit, jak to že rozum, který je mohutností duše, zůstane někdy omámen, zatímco myšlenky jsou téměř vždy tak nestálé, že je nemůže zastavit nikdo leda Bůh. A když je Bůh zastaví, zdá se nám, jako bychom byli mimo tělo. – Zkrátka se mi zdávalo, že mohutnosti duše se zabývaly Bohem a byly v Něm usebrány, zatímco myšlenky se toulaly mezi roztržitostmi, a to mě udivovalo.
Pane, měj ohled na všechno, co musíme na této cestě vytrpět kvůli své nevědomosti. To zlé pochází z přesvědčení, že nesmíme myslet na jiné než na Tebe... A tak, protože se v sobě nevyznáme, snášíme hrozná trápení, myslíce si někdy, že je těžkým hříchem nejen něco špatného, nýbrž i dobré. Odtud pochází trápení mnohých osob..., tak vzniká melancholie, ztráta zdraví, ba dokonce úplně zanechají modlitby, protože si neuvědomují, že máme v sobě vnitřní svět.
Jako nemůžeme zastavit pohyb nebeských těles, jež stále pokračují ve svém závratném letu, tak také nemůžeme zastavit myšlenky. A my si zatím představujeme, že i ostatní mohutnosti jdou za myšlenkami, a myslíme si, že bloudíme a špatně využíváme čas, který trávíme před Bohem. Může se však stát, že zatímco duše je ponořena do Něho ve vyšších komnatách, myšlenky se toulají v blízkosti hradu, a trpí tím, že se potýkají s mnoha divokými a jedovatými zvířaty; tímto zápasem získávají velké zásluhy. Proto se nemusíme zneklidňovat a nezanechávat modlitbu, neboť o to usiluje ďábel, nýbrž si máme uvědomit, že většina znepokojení a trápení pochází z toho, že se neznáme.
Právě při psaní těchto řádků pozoruji, co se odehrává v mé hlavě. Narážím na velký hřmot, jímž se cítím jakoby otupena... Tento hřmot působí trýzeň..., ale bylo by to opravdu politováníhodné, kdybych kvůli takové nesnázi měla zanechat modlitbu!... a stejně tak není rozumné se zneklidňovat kvůli myšlenkám, jež nás napadají – je dobře si jich nevšímat. Pocházejí-li od ďábla, pak nás zlý duch nechá na pokoji, když uvidí, že na ně nedbáme. Avšak často pocházejí z naší slabosti, která je s mnoha dalšími stinnými stránkami důsledkem Adamova hříchu. Ty pak snášejme s trpělivostí z lásky k Bohu, jako snášíme, že musíme jíst a spát, aniž se můžeme bez toho obejít, přestože nás to obtěžuje.
Toto rušení se cítí více méně podle zdravotního stavu a podle doby. Ubohá duše ať se smíří s tím, že trpí, i když přitom nemá žádnou vinu. Ostatně dopouštíme se tolika chyb, že je záhodno mít trpělivost.
(Hrad v nitru, 4. příbytky)
Související
Další texty od Terezie z Avily
Umírám jako dcera církve
Novéna ke sv. Terezii od Ježíše
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Avily