KARMEL

Terezie z Avily (1515–1582)

Když se člověku v určité době, při nejmenší zmínce o Bohu či při sebenepatrnější myšlence na Něho začnou řinout hojné slzy, takže je nemůže zadržet, je možné, že k tomu dochází víc kvůli jistým pocitům, jež se nakupily v srdci, než z lásky k Bohu, takže se zdá, že nelze přestat plakat.

A ty osoby, když pochopily, že jsou to dobré slzy, nejenom že se je nesnaží potlačovat, nýbrž je všemožně podporují a netouží po ničem jiném. – Tím ďábel sleduje svůj záměr oslabit je, takže nemohou konat modlitbu a zachovávat pravidla.

Protože nacházím všude nebezpečí, ba že i tak vynikající věc, jako jsou slzy, vás může oklamat, zdá se mi, že se mě chcete zeptat, co se tedy má dělat, anebo spíše, nemýlím-li se já. I to je možné. Avšak vězte, že nemluvím, aniž bych neviděla, že některé osoby upadly do takového klamu. Já však jistě ne, protože já nejsem nijak přecitlivělá, spíše mám srdce tak tvrdé, že mě to leckdy trápí. Nicméně, když je vnitřní oheň prudký, pak srdce jakkoliv tvrdé taje a kape z něho jako z křivule. Pocházejí-li slzy z tohoto zdroje, nemůže vám to ujít, neboť ty, místo aby zneklidňovaly, posilují a uklidňují a jen zřídka škodí. Ostatně, i když je to jen iluze, je na tom vždy to dobré, že škodí jen tělu a ne duši, ovšem vždy za předpokladu, že je člověk pokorný. – Nebude nijak na škodu žít stále v bázni, i když člověk nic takového neprodělá.

Nemyslete si, že jsme udělaly všechno, když proléváme hojné slzy. Spíše přiložme ruku k dílu a cvičme se ve ctnostech: hlavně těmito věcmi se máme zabývat. Ať přijdou i slzy, když nám je Bůh pošle; samy však nepodnikejme nic, abychom je měly. Ba čím méně se budeme o ně starat, tím lépe budeme zalévat svou vyprahlou půdu a pomáhat jí vydávat plody vodou, která padá z nebe, která se vůbec nedá srovnávat s vodou, již najdeme při kopání studní. Ba naopak, budeme kopat, unavíme se, a často nenajdeme ani kaluž, natož pak pramen. Proto, sestry, považuji za prospěšnější, abychom se postavily před Pána a zahleděly se na jeho milosrdenství a velikost, ale i na svoji velkou ubohost. On ví, co nám víc prospívá, a ať nám dá, co chce: vodu nebo vyprahlost. Tak budeme kráčet v pokoji a ďábel nebude mít tolik možností klást nám nástrahy.

(Hrad v nitru, 6. příbytky)

Související

Další texty od Terezie z Avily
Umírám jako dcera církve
Novéna ke sv. Terezii od Ježíše
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Avily