KARMEL

Titus Brandsma prožil dětství na rodinném statku v Ugokloosteru. Vztahy v rodině byly nesmírně hezké, takže spolu všichni sourozenci udržovali častý kontakt. V rodném Ugokloosteru zůstala jediná provdaná sestra, ostatní sourozenci zvolili řeholní život. Narodili se v tomto pořadí: Baukje (*1873, později sr. Maria), Apollonia (*1874, později sr. Maria Barbara), Gatsche (*1878, provdala se roku 1901 za Michiela Boera), Siebrigje (*1880, později sr. Willibrorda), Anno (*1881, později fr. Titus) a Hendrik (*1882, později fr. Henricus).

Telefon tehdy rozhodně nebyl běžnou součástí života, Titova sestra a švagr ho mohli využívat až od roku 1940 a i vzhledem k ceně hovoru se telefonovalo jen málo. Titus tedy velmi často psal, v některých obdobích i denně nebo alespoň jednou týdně. Mnoho dopisů je ztracených, ale dochovalo se jich pořád dost na to, abychom v nich mohli zachytit atmosféru každodenního života. Po smrti rodičů (tatínek zemřel v roce 1920, maminka v roce 1933) jsou většinou adresované právě provdané sestře Gatsche a její rodině, občas mladšímu bratru Jindřichovi.

Uvádíme zde plné znění jednoho z prvních dochovaných dopisů. Titovi je pětadvacet, má za sebou devět měsíců kněžského života a dokončuje studium teologie v klášteře v Ossu.

[Oss, březen 1906]

Maria!

Milý Michieli a Gatsche,

to koukáte na můj dopisní papír, co? Není báječný? Nejsem žádný expert, ale mám ho a taky ho hned upotřebím! Před pár dny jsem ho šlohnul svému ctihodnému sousedovi, byl sice jeho, ale on ho stejně nepoužíval.

Konec vtipkování. Chtěl jsem vám poděkovat za přání k narozeninám. No ano, už k pětadvacátým! Malé děti rostou. Řekněte to Honzíkovi (1), jestli touží být větší než je. Gatsche, to my jsme se před dvaceti lety váleli na koberci u postele, všude šmejdili a hráli si.

Už fakt stárnu. Začínám trochu „důstojnět“, ale chuť do života neztrácím. Měli byste to dělat stejně. Ačkoliv život není – tak jako pro Honzíka – bezstarostný, radostný čas na hraní, i tak si myslím, že můžete v Ugokloosteru vést radostný život z víry, zvláště teď, když vám náš milý Pán tolik žehná! (2) Každý den na vás pamatuji v modlitbě, hned po tátovi s maminkou, a přeji vám, aby vaše radost byla trvalá a abyste měli vše, co potřebujete – materiálně i duchovně – k jejímu dosažení.

Mně se daří dobře v každém ohledu. Jasně, moje lívanečky nejsou pokaždé s máslíčkem a cukrem, ale i tak jsou chutné dost a dost. (3) Všimli jste si, že pokud jde o chuť jídla, že hodně záleží na strávníkovi? Nemocný člověk si neužije nic, ale člověk, který umí jídlo ocenit, vychutná vše. Pečujte tedy o věci tohoto světa, abyste měli vnímavé srdce. No nazdar! Vždyť vám teď dělám kázání!

Poděkujte Aničce za peníze a vyřiďte jí, že její intenci odsloužím příští neděli o půl osmé a že na ni pamatuji při každé své mši svaté.

Už musím končit. Ale myslím, že 13. března budete rádi, když se ozvu. (4) Vás oba moc zdravím, a Honzíkovi, mému malému farmáři s košťátkem, posílám kocouří pohlazení, ne poškrabání.

V Kristu, Váš oddaný bratr

P. Titus

Málem bych zapomněl, nedošel mi ten kalendář „Krásy Holandska“, o který jsem prosil v lednu. Asi nešel poslat? Už se s tím netrapte. Brnká Honzík taky na piano? Ať se vám daří!! Titus

(1) Honzík, prvorozený syn sestry, nyní mu je dva a půl roku.
(2) Titus pravděpodobně naráží na sestřino těhotenství; neteř Terezie se narodí v květnu.
(3) holandské přísloví
(4) 13. března slaví Gatsche narozeniny; Titus jí skutečně 11. března napíše další dopis.

(zpracováno podle 2. svazku souborného vydání Titova díla: Titus Brandsma, Letters to the family, 2021)