KARMEL

V neděli 15. května letošního roku byl v Římě papežem Františkem svatořečen holandský karmelitán P. Titus Brandsma, umučený za druhé světové války v koncentračním táboře v Dachau. V úterý 26. července uplyne 80 let od jeho smrti, liturgickou památku slavíme 28. července. Od zítřka se můžeme – každý podle svých možností – připojit k novéně k tomuto novému světci našeho Řádu. Prvních pět dní se budou na našem webu objevovat texty, které připravili naši zahraniční spolubratři jako letáčky ke květnové kanonizaci, závěrečné čtyři dny nás budou provázet úryvky z přednášky P. Norberta Žušky, O.Carm. „Titus Brandsma – světec pro naši dobu“, která zazněla na letošním celostátním setkání terciářů v Kostelním Vydří. Dnes uveřejňujeme Titovy životopisné údaje.

Stručný životopis

Mládí

Anno Sjoerd Brandsma se narodil 23. února 1881 v Oegeskloosteru, na severu Holandska, v provincii Frísko. Jeho rodiče se jmenovali Tjitsje a Titus, měli čtyři dcery a dva syny, Anno byl druhý nejmladší. Pět ze šesti sourozenců se vydalo cestou řeholního života, Annův bratranec se později stal biskupem.

Rodina vlastnila rozsáhlé hospodářství, zabývala se chovem dobytka, prodejem mléka a sýrů. Katolíci tvořili ve Frísku naprostou menšinu obyvatel, své vyznání i kulturu museli chránit. Annův otec se o to snažil jak v rodině, tak v místní komunitě, kde se politicky angažoval.

Po ukončení středoškolského studia na františkánské koleji vstoupil Anno na Karmel v Boxmeeru. Řád se v té době rychle rozrůstal, v Holandsku bylo nově založeno několik řeholních domů. Noviciát začal Anno spolu s dalšími pěti vrstevníky v září 1898 a jako řeholní jméno přijal jméno svého otce – Titus. Časné sliby složil v říjnu 1899, na kněze byl vysvěcen 17. června 1905.

Roku 1909 obdržel na římské Gregoriánské univerzitě doktorát z filozofie. Táhlo ho to ke studiu spirituality a k žurnalistice, což spolu s akademickou činností tvořilo hlavní náplň jeho práce. Po celý život se musel vyrovnávat s velmi křehkým zdravím.

Práce a poslání

Roku 1923 stál Titus u založení Katolické univerzity v Nijmegen (dnešní Radboud University), kde jako profesor přednášel i pomáhal s administrativou; v roce 1932/33 zastával post rektora.

Jako karmelitán se snažil předávat spiritualitu Řádu i zájemcům mimo univerzitní okruh, s přednáškami hodně cestoval. V roce 1935 byl pozván na přednáškové turné do USA, tyto přednášky vyšly česky pod názvem Krása Karmelu (KNA 1992). Podnikl také několik studijních cest do Španělska (Terezie z Avily) a Německa (stigmatizovaná Terezie Neumannová).

Žurnalistika

Tita zároveň zajímala žurnalistika a publikační práce. Na sklonku roku 1935 se stal duchovním poradcem Unie katolických novinářů (v zemi tehdy vycházelo přes dvacet katolických deníků a mnoho časopisů, k římskokatolickému vyznání se hlásilo zhruba 36 % obyvatel). Povzbuzoval jednotlivé redakce, aby odmítaly tisknout nacistickou propagandu, vystupoval zejména proti antisemitismu. V době německého vpádu do Holandska v květnu 1940 byl Titus poradcem utrechtského arcibiskupa de Jonga, výrazného odpůrce nacismu. Biskupy vybízel, aby se jasně vymezili proti pronásledování Židů a proti porušování lidských práv. Tímto jednáním na sebe upozornil okupační správu.

Věznění a mučednictví

Odporem katolického tisku vůči nacistické propagandě byl Titův osud zpečetěn. Titus souhlasil, že do každé redakce osobně doručí list holandských biskupů, který zakazoval vyhovět požadavkům okupantů a vydávat oficiální nacistické články a oznámení. Do svého zatčení dne 19. ledna 1942 stihl obejít čtrnáct redakcí.

Nejprve byl Titus internován v Scheveningen a Amersfoortu, v červnu byl transportován do Dachau. V krutém režimu koncentračního tábora se Titovo zdraví rychle zhoršovalo, v třetím červencovém týdnu byl přijat do nemocnice. Byl podroben lékařským experimentům a 26. července 1942 usmrcen fenolovou injekcí. V den jeho smrti vydali holandští biskupové pastýřský list proti deportacím Židů (který se stal záminkou k vyhlazení Židů, kteří konvertovali ke katolictví, např. Edith Stein).

Před popravou prosil Boha za sestru, která mu aplikovala smrtící injekci. Vyprošoval jí milost pokání a daroval jí svůj růženec, ačkoliv se bránila, že již dávno nepraktikuje (sestrám Červeného kříže to bylo nacisty zakázáno). O pár let později tato žena v touze po odpuštění vyhledala převora Karmelu a svědčila v procesu, který vedl k Titově beatifikaci 3. listopadu 1985.

Letáček PDF