KARMEL

Bože, tvá láska přemohla svatého Tita, aby tě následoval cestou Karmelu i cestou Kříže tvého Syna. Na jeho přímluvu dnes přemáhej i nás svou láskou a uč nás milovat. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Přemoženi láskou

Žijeme ve světě, který odsuzuje lásku. Ve světě, kde je láska označována za slabost, kterou musíme překonat a porazit. Ve světě, kde nejde o lásku, ale o rozvinutí vlastní síly. Každý ať je co možná nejsilnější a slabí ať zahynou.
Tyto názory jsou nám předkládány a najdou se lidé, kteří je ochotně přijímají. „Láska není milována,“ volal již svatý František z Assisi. Několik století nato zvonila svatá Marie Magdaléna de’ Pazzi v extázi na zvon kláštera karmelitek, aby řekla lidem, jak krásná je láska. Ach, jak já bych chtěl rozeznít zvony, abych řekl světu, jak krásná je láska!
I když ideologie lásku odsuzuje a odmítá ji jako slabost, živé svědectví milujících lidí z ní stále znovu činí sílu, která přemáhá lidská srdce a získává si je. „Hleďte, jak se milují.“ Tato slova pohanů o prvních křesťanech musí znovu platit i o nás! Pak přemůžeme svět.

Takto Titus kázal o slavnosti Panny Marie Karmelské roku 1939, deset měsíců před obsazením Holandska německou armádou. Titův text je rozhodně nadčasový. Spolehlivě platí nejen za dramatických dějinných okolností, ale i v našem osobním životě – i my jsme toho důkazem. I nás přitahuje láska – proto jsme na Karmelu! I nás přemáhá – jinak bychom tu nebyli. I když naše sobectví vytrvale vzdoruje, nakonec bude přemoženo láskou.
Tuto lásku Titus osvědčil o pár let později v nelidských podmínkách nacistických vězení. On zde nejenom byl – on zde miloval a dokud mohl, prokazoval praktickou lásku spoluvězňům, zpovídal, modlil se za nepřátele.

Když přišla zdravotní sestra usmrtit Tita fenolovou injekcí, protože bylo potřeba uvolnit nemocniční lůžko a Titovo uzdravení a návrat do práce nebyly reálné, s velkou laskavostí jí vyjádřil svůj soucit. Věnoval jí také svůj růženec a povzbudil ji, aby ho používala, i když už zapomněla, jak se růženec modlí. Tato sestra se později k víře vrátila a své obrácení připisovala přímluvě otce Tita. V beatifikačním procesu svědčila, že jeho poslední slova: „Ať se stane tvá vůle, Pane, ne má“, na ni udělala veliký dojem.

Titovo blahořečení proběhlo v listopadu roku 1985.

K slávě oltáře dozrává člověk, který prošel mukami koncentračního tábora v Dachau a z této zkoušky vyšel vítězně: když naplno zuřila nenávist, uměl milovat. (Jan Pavel II., beatifikační homilie)

Také Titův nejznámější text, který se rychle šířil mezi vězni a byl jim posilou i útěchou, vypovídá o lásce. Titus měl při sobě malý „svatý obrázek“ s reprodukcí Ukřižování od Fra Angelica. Ve spodní části obrázku je namalován sv. Dominik, jak vkleče objímá kříž a vzhlíží k Ukřižovanému. Jedné únorové noci roku 1942 zachytil Titus několika verši velmi osobní modlitbu, zde ve volném překladu Věry Fischer:

Pane, když na tvůj obraz hledím, zdá se,
že cítím objetí jak od přítele;
převzácný dar a dobro zajištěné
já nacházím tak ve své věrné lásce.
(…)
Stůj při mně, Ježíši! Ať nikdy, Pane,
nepoznám žal z našeho odloučení!
Tvým půvabem se v krásné všechno mění,
a snášet trápení tak zdá se snadné.