KARMEL

Wilfrid Stinissen (1927–2013)

Každý z nás přichází na svět se snem udělat ze svého života něco velkého, něco, co zanechá stopy, co nese ovoce. Bůh sám nás k tomuto snu inspiruje. To on činí člověka velkým.

„Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností“ (Ž 8,6). Jen kdyby člověk také dovedl pochopit, že může uskutečnit svůj sen pouze tak, bude-li plně přítomen v těch drobnostech a bezvýznamnostech, které musí v každé chvíli dělat.

Spolu s Teilhardem de Chardin mohu hloubat o Božím úmyslu se světem a lidstvem, o vývoji směrem k bodu omega. V Boží vůli však žiji mnohem víc, když vykonávám drobnou banální práci, kterou mi Bůh dává konat právě teď. Ano, čím žiji uvědoměleji, čím soustředěněji na přítomný okamžik, tím více jsem zajedno s Boží vůlí. V tom nejmenším potkávám to, co je největší. Neboť Boží nekonečnost potkáváme pouze v přítomném okamžiku.

Čím více jsme soustředěni na současnou chvíli, tím zřetelněji se nám zjevuje věčná Boží přítomnost. Boží nekonečnost k nám stéká jakoby nálevkou, která je tak nepatrná a úzká, že jen stěží poznáváme, že to je nekonečnost. Přichází z malého otvoru pouze po kapkách. Nálevka je přítomnost. Přiložím-li ústa k nálevce, saji do sebe životodárnou nekonečnost. I to můžeme zakoušet. Čím koncentrovaněji žijeme, bod za bodem, tím více se nám otvírá obzor a máme pocit, že prostor, v němž žijeme, nemá hranic. Přítomnost je vtělená Boží věčnost. Kdo žije v přítomnosti, pije bez ustání věčnost.

Převzato z knihy: Otče, odevzdávám se ti
Autor: Wilfrid Stinissen OCD
Vydalo: KNA

Související články

Kde je láska, tam je dávání
Dělej to, co děláš!
Odevzdáme-li se, náš život se stane modlitbou