KARMEL

Skrze tebe, Matko, jsme připutovali k tvému Synu.
Tys ho počala.
Tys ho nosila ve svém lůně.
Tys ho přivedla na svět.
Tys ho doprovázela jeho životem,
abys nám ho přinesla a darovala.

Abys nám také ukázala,
jak ho člověk může nést a rozumět mu,
jak může svůj život vložit do života tvého Syna,
aby jej od něho přijal.

Abys nám zprostředkovala dar jeho dětských let prožitých u tebe,
dar roků jeho veřejné činnosti i čas jeho utrpení.
Všude jsi byla tak nablízku,
že všechno, co sdělovala jeho přítomnost,
bylo přijato skrze tebe, Matko.
Nikoliv ovšem kvůli tobě samotné, ale pro nás.

Svým „ano“ ses dala Otci, Synu a Duchu natolik k dispozici,
že nás trojjediný Bůh skrze tebe daroval Synu.
Tys nás k němu vedla,
byla jsi však vždycky tak velmi v Bohu,
uvnitř poslání a v nitru svého vlastního „ano“,
že jsi chtěla všude vystupovat pouze jako prostřednice,
a nikoliv jako ta, která sama dává.

Přesto se právě tak toto prostřednictví stalo darem,
jenž pochází z tvé pokory
a jenž nám tvoji pokoru dává.
Je to dar pro nás,
ale též dar Bohu.

My bychom tě dnes rádi poprosili,
aby všechno, co tvoří náš život,
radosti, ale též oběti,
cesty, jimiž kráčíme, i ty, které jsme nepředvídali,
aby to vše bylo znovu zahrnuto do tvého „ano“,
aby se nám tak tvým prostřednictvím opět
podařilo proniknout k Synu
a abychom skrze tebe,
která jsi tak skvěle uměla konat Synovu vůli,
nyní také my sami nově přijali všechno,
co on v Otcově vůli pro nás ustanovil.
Ale též skrze tebe, společně s tebou,
chceme znovu být vděčni za to,
že všechno, co jsi učinila,
se událo zcela uvnitř jeho poslání.

Když pak nás naše oběť stojí víc, než jsme si mysleli,
když je těžší, než kolik lze unést,
pak si chceme připomenout,
že ty ses nezalekla před žádnou obětí
a všechno jsi vykonala v radosti svého „ano“.

Chceme tě prosit,
aby ses nás u Otce, u svého Syna a u Ducha tak zastala,
abychom směli žít z tvé síly,
abychom skrze tebe skutečně došli k tvému Synu
a konali v něm to,
cos pro něj odedávna učinila ty sama.

A když spatříš svého anděla, Matko,
pak se rozpomeň,
že jeho zjevení ti darovalo jistotu cesty.
Popros jej,
aby z lásky k tobě obklopil i nás takovou péčí,
s jakou se ujal tebe samotné,
aby se za nás přimlouval tak,
jako se přimlouval za tebe,
a ve svém zjevení ti dal sílu říci
ve víře vůči všemu své „ano“.
...

(Adrienne von Speyr /1902–1967/, Bei Gott und bei den Menschen. Gebete. Překlad Robert Svatoň)