KARMEL

Ó můj Stvořiteli, stýská se mi po Tobě. Ty mi rozumíš, můj Pane. – Všechno na zemi se mi zdá být bledým stínem, já žízním a toužím po Tobě, přestože pro mě tak nesmírně mnoho děláš, vždyť mě sám zvláštním způsobem navštěvuješ, avšak ty návštěvy neutiší rány mého srdce, ale působí ve mně stále větší stesk po Tobě, Pane, ach, vezmi mě k sobě, Pane, je-li to Tvá vůle. Ty víš, že umírám a umírám steskem po Tobě, a umřít nemohu. Smrti, kde jsi? Přitahuješ mě, Pane, do propasti svého božství a ukrýváš se za temnotu. Má bytost je v Tobě celá ponořena, avšak já toužím na Tebe hledět tváří v tvář. Kdy to pro mě začne?

(sv. Faustyna Kowalská, Deníček, II. sešit, 841)