Doporučujeme
Člověk zasažený šípem Boží lásky touží po tom znovu se ‚vlít‘ do svého Počátku, do svého Boha, naráží však na samé překážky. Podle zákonitostí lásky musí být nejprve proměněn a uschopněn milovat, než se bude moci sjednotit s Bohem, který je Láska.
Proto je vlastní bolestí mystika, člověka, který je zamilovaný do Boha, i to, že se v něm hromadí láska, která v něm dosud nemůže volně proudit. Je nemocen přemírou lásky.
Přesto však nemůže a nechce v sobě tento oheň lásky uhasit. Cesta zpět pro něj neexistuje. Vším, co spatřuje ve stvoření, v Písmu, co prožívá a co je ‚nepopsatelné‘, se oheň, který v něm plane, ještě více rozněcuje. I on sám se snaží jej roznítit co nejvíc, neboť přesně po tom touží: být tímto ohněm stráven, být sežehnut láskou, anebo nalézt uzdravení v přítomnosti svého milovaného Boha. Srdce se otvírá a zdá se, že bude explodovat přemírou lásky, touha se stupňuje tak, že se stává nesnesitelnou – přitom však Boha nelze ani uchopit ani k něčemu přinutit ani vlastnit. Láska je bolestně sladkou zkušeností.
Protože mystik ze zkušenosti ví, že nedokáže z vlastní síly odložit potřebu mít vše pod kontrolou a vše ovládat, touží po tom, aby jeho ‚já‘ zemdlelo a ochablo a mocí lásky se stalo bezmocným. Touží, aby podlehl své nemoci způsobené láskou a byl usmrcen Láskou. Mystik, zraněný, nemocný láskou, žije umíráním. V rozporuplném procesu, který bude trvat po celý život, je člověk stravován mocí Boží lásky, umírá na přemíru božské krásy a ve smrti z lásky nachází pravý život. Puzení chopit se, kontrolovat a vlastnit ustává a člověk se stává svobodným v Bohu a pro Boha a pro Jeho vůli ve svém životě.
František Amelry, O.Carm. (16. stol.)
Když milující neustále přemýšlí o nevýslovných dobrech, která jsou mu prokazována, cele se rozpaluje láskou. A jako se planoucí oheň neustále pohybuje a nikdy nezůstává v klidu, ... právě tak planoucí srdce je stále ‚v pohybu‘ praktikováním ctností. Neboť jak praví jeden moudrý muž: „Láska nemůže zůstávat bez skutků a pokud je bez skutků, není to láska“ (Řehoř).
Jako nemocný nemá moc nad svými údy, které ochably a zeslábly, podobně se vede nevěstě, která je nemocná láskou: už nevidí, aby se dívala na to, co je malicherné, neslyší už, aby naslouchala malichernostem, už nemůže mluvit takovým způsobem, aby malichernosti říkala, nemůže už chodit, aby malichernosti vyhledávala, už nemá rozum, aby malichernosti vymýšlela, ani vůli, aby po nich toužila.
Podle knihy: Tanz der göttlichen Liebe
Vydala: Elisabeth Hense, T.OCarm.
Vyšlo v nakladatelství: Herder, 1991
Zpracoval a přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.
Dále doporučujeme
Zraněné srdce je otevřené srdce
Sladké rány lásky
Svatební píseň
Co je mystika?