KARMEL

Motto jubilea – „Poutníci naděje“ – evokuje vyprávění knihy Exodus o dlouhé cestě izraelského lidu do zaslíbené země. Nelze myslet na biblický exodus, a nemyslet přitom na naše bratry a sestry, kteří dnes utíkají před bídou a násilím, aby nalezli lepší život pro sebe a své blízké. Bylo by pro nás dobrým postním cvičením porovnat svůj každodenní život s životem nějakého migranta nebo cizince, soucítit s jeho zkušeností a tak objevit, co od nás Bůh žádá, abychom směřovali do Otcova domu. To by bylo dobré „zpytování svědomí“ pro každého z nás, poutníků.

(papež František, úryvky z poselství pro postní dobu 2025)

Evangelista Marek o bohatém mladíkovi poznamenává: "Ježíš na něj pohlédl a zamiloval si ho". Tento Ježíšův pohled plný lásky spočívá na každém z nás. Bratři a sestry, dovolme, aby se nás tento pohled dotkl, a nechme se jím přenést za hranice nás samých! A učme se také tak dívat se na sebe navzájem, aby lidé, se kterými žijeme a které potkáváme - ať už je to kdokoli - , cítili, že jsou přijímáni, a zjistili, že existuje Někdo, kdo se na ně dívá s láskou a zve je, aby plně rozvíjeli svůj potenciál.

(papež František, úryvky z poselství ke dni modliteb za duchovní povolání, 8. května 2022)

Ve dnech 25. 2. – 2. 3. 2025 se ve Fatimě (Portugalsko) uskuteční generální shromáždění třetího karmelitánského řádu také za účasti delegátů z ČR Jany Markové a Pavola Kunzo. Jako duchovní příprava a podpora je připravena modlitba:

Všechna má radost a úspěch, veškerý důvod mého bytí, moje chuť k životu, můj Bože, se odvíjí od základní představy tvého spojení s vesmírem. Ať si ostatní podle svého vyššího poslání zvěstují nádheru tvého čistého Ducha! Co se týče mě, nechci a nemohu hlásat nic jiného než nesčetná rozšíření tvé Bytosti vtělené skrze Hmotu; nikdy nebudu umět hlásat nic jiného než Tajemství tvého Těla, ó Duše, která pronikáš všechno kolem nás!
Všemi zdroji, které ve mně vzbudila tvá tvůrčí přitažlivost, svým příliš chabým věděním, svými náboženskými vazbami, svým kněžstvím a (což je mi nejdražší) hlubinami svého lidského přesvědčení, zasvěcuji se, Ježíši, Tvému Tělu v celé jeho šíři: to jest Světu, který se skrze tvou moc a mou víru stal velkolepou a živoucí výhní, v níž všechno mizí a znovu se rodí, abych z něj žil a umíral.

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, závěr textu Mše nad světem; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Srdce hmoty, Malvern 2024)

Jakou váhu může mít jakákoli dohoda a jakou hodnotu může mít jakákoli smlouva tam, kde schází veškerá záruka ze strany svědomí? A jak je možné hovořit o záruce svědomí tam, kde schází veškerá víra v Boha a jakákoli bázeň před Hospodinem? Jakmile se odstraní tento základ, padají všechny mravní zákony a už není žádný nápravný prostředek, který by mohl zabránit postupné zkáze národů, rodin států a lidské civilizace samotné.

(Pius XI., encyklika Caritate Christi, odst. 24; 3. května 1932)

Před pár dny jsme zveřejnili modlitbu za generální shromáždění třetího řádu ve Fatimě. Zde jsou účastníci této akce, od které se očekávají mnohé přínosy: ujasnění terciářské řehole, formační programy pro terciáře, nové cesty zapojení laických karmelitánů v působení Řádu ve společnosti ... Modleme se za ně. Naše bratry a sestry terciáře zastupují Jana Marková a Pavol Kunzo. Kdo je znáte, najděte si je ... 😇

Racionalisté (včetně těch křesťanských) hledají vysvětlení; idealisté (včetně těch křesťanských) hledají úlevu. Možná ale potřebujeme spíše obnovení biblické tradice nářku. Čas pro nářek nastává, když se lidé ptají proč? a nedostávají odpověď. K nářku dospějeme, když se přestaneme sebestředně zabývat svými osobními hříchy a selháními, rozhlédneme se kolem a začneme si všímat utrpení tohoto světa. Čelit pandemii v New Yorku nebo Londýně je náročné. Jaké to teprve musí být v přelidněném uprchlickém táboře na některém z řeckých ostrovů? A co v pásmu Gazy? Nebo v Jižním Súdánu?

Pisatel svrchu uvedených řádek se domnívá, že málo energicky vyzýváme k modlitbě za mír. Snad je to pravda. Znamená to, že necítíme hrůzy války, že nechápeme, že válka patří mezi zla největší? Byli bychom špatní katolíci, špatně bychom cítili se svou Církví! S ní se každého dne při mši svaté modlíme: Beránku Boží, jenž snímáš hříchy světa, uděl nám pokoje! (…)
Ale při vší horoucí touze po míru, za nějž se modlíme a budeme se modliti stále, nemůžeme zapomenout, že politický mír není nejvyšší hodnotou. Nejvyšší hodnotou je právo a spravedlnost v lásce a důstojné, odpovědné křesťanské svobodě. (…) Mám za to, že takto chápaná svoboda jest nutná k opravdovému křesťanskému životu, za ni se třeba především modliti, ji třeba především hájit. Hájit ji přesným plněním svých povinností, křesťanskou rozvahou a velkomyslností, ale, není-li to jinak možné, i mečem.

(Adolf Kajpr SJ /1902–1959/; reakce na dopis čtenáře, Posel Božského Srdce Páně, 1938; citováno podle knihy Přítomnost je vlastním Božím časem. Refugium 2021)

Mír nesmí být založen ani na otázce válečných dluhů, ani vymáhaných náhrad; musí dovolovat návrat všech silou získaných a obsazených území; konečně, nesmí nutit žádný národ k tomu, aby se zříkal životních a právních potřeb, což by každý považoval za nepřípustné, pokud by šlo o jeho zemi.

(Pius XII., dopis kardinálu Faulhaberovi, 22. února 1942)

V křesťanské tradici má božství univerzální vlastnosti: Bůh je pravda, Bůh je absolutní dobro, Bůh je spravedlnost, Bůh je také krása. Pro nás, lidi procházející temnotou války, je nejdůležitější nezapomínat, že v rámci toho všeho musíme kontemplovat krásu. A té je zde dostatek: krása lidského srdce připraveného sloužit, připraveného se dělit. Vidíme to, když sloužíme jak ukrajinské armádě, tak civilistům: v lidském srdci je tolik, tolik krásy a ta je zdrojem vítězství, protože jen láska je schopna vítězství. Být člověkem je dar a vyžaduje od nás snahu co nejvíce se podobat tomu božskému, co je přítomno v lidském srdci, v lidském duchu. A vlastnosti, které nám ukazují cestu, jsou pro mě čtyři: hledání pravdy, volba dobra, obrana spravedlnosti a kontemplace krásy, a to i v temnotě války.