KARMEL

II. Příslušnost (k třetímu řádu) a formace

Přijetí

76. Členy karmelitánského třetího řádu se mohou stát osoby, jež splňují tyto podmínky: vyznávají katolickou víru, žijí ve společenství s církví, mají dobré mravní chování,¹²² přijímají tuto řeholi a chtějí žít a jednat v duchu Karmelu. Diecézní duchovní mohou být skutečnými členy karmelitánského třetího řádu a mít v něm plnoprávnou účast, vyjma (jeho) laický charakter, nakolik je neslučitelný s kněžským stavem.

77. Žadatele přijímá do třetího řádu a zapisuje do (jednotlivého) společenství asistent dotyčného společenství nebo provinční převor, jemuž je podřízeno, nebo generální převor nebo jeho delegát, poté co obdržel souhlas příslušných rad a při zachování č. 82.

78. Ti, kdo žijí daleko od společenství a nemohou se účastnit jeho života, mohou být ze zvláštních důvodů přijati do třetího řádu, i když nejsou zapsáni do určitého společenství, pokud při zachování předpisů o přijetí a profesi žijí podle řehole karmelitánského třetího řádu a pod vedením představených nebo svého zpovědníka. Přesto se doporučuje, aby byli v častém kontaktu s asistentem nejbližšího společenství. Příslušná statuta ať upraví jejich počáteční i trvalou formaci.

79. Kandidáti karmelitánského třetího řádu musí být praktikujícími katolíky, musí mít – neurčují-li místní statuta jinak – alespoň osmnáct let a musí předložit písemné doporučení od (svého) faráře nebo od jiného kněze, který je zná. Nic nebrání, aby patřili k jinému třetímu řádu nebo k jiným sdružením,¹²³ jestliže místní statuta nepředpisují jinak.

Formace

80. K období duchovní formace, předepsanému statuty, jsou kandidáti připuštěni (až) po přiměřeném období rozlišování, určeném rovněž ve statutech.

81. Toto období počáteční formace trvá nejméně jeden rok. Během něho se budou kandidáti pod vedením formátora (formátorky) seznamovat s řeholí třetího řádu a žít podle ní, budou poznávat karmelitánskou spiritualitu a dějiny a právě tak velké postavy Karmelu. Formátor ať spolu s celou radou cítí zodpovědnost za zajištění dostatečné výuky a využívá k tomu (těch) nejvhodnějších prostředků a osob.

82. Na konci přípravy může rada vyzvat ty, kdo se (k tomu) cítí Duchem svatým zvlášť puzeni, aby se Bohu úžeji zavázali poutem slibů nebo příslibů. Ty je budou v duchu křtu účinněji povzbuzovat k plnému praktikování evangelia podle pokynů řehole. Pro připuštění ke slibům nebo k příslibům ať se postupuje podle toho, co je stanoveno v č. 77.

Profese

83. Profese se skládá podle vlastního rituálu třetího řádu.

1. První profese se složí na dobu tří let. Během nich budou (tito) bratři nebo sestry plně žít životem společenství, ale zároveň budou pokračovat v procesu formace a prohlubovat různé stránky svého karmelitánského života.
2. Na konci tříletí může bratr (sestra) po předchozím rozlišování a po schválení radou společenství složit svou profesi konečnou neboli věčnou.
3. Doporučuje se, aby každý rok u příležitosti slavnostní památky Panny Marie Karmelské, naší Matky a Sestry, členové třetího řádu svou profesi osobně nebo společně obnovili.

84. Viditelné začlenění do třetího řádu se může uskutečnit předáním tradičního (terciářského) hábitu nebo škapulíře. Jejich používání upraví místní statuta.

85. Každé společenství musí mít registr (knihu záznamů), kam se zaznamenají jména, datum profese a jiné údaje, jež se pokládají za vhodné.

86. Členové společenství, kteří přináležejí ke třetímu řádu a jsou určeni k přijetí svátostných svěcení, mohou tam, kde to statuta předvídají, po (svém) definitivním začlenění do společenství třetího řádu být jáhenským svěcením inkardinováni do karmelitánského řádu.¹²⁴ Od té chvíle podléhají generálnímu převorovi jako svému ordináři, s výjimkou toho, co se týká povinností vyplývajících z příslušnosti ke společenství třetího řádu. V tom případě vztahy mezi terciářem klerikem a karmelitánským řádem musí být stanoveny ve statutech skupiny a přijaty generálním převorem formou zvláštní dohody.

87. Jednotlivá společenství ať stanoví program trvalé formace.

Apoštolát

88. Členové karmelitánského třetího řádu jsou povoláni k různým formám apoštolátu: od modlitby až po spoluodpovědnou angažovanost v rozličných církevních aktivitách, (ba) až k obětování vlastního utrpení ve spojení s Kristem.

89. Způsoby apoštolské činnosti stanoví místní statuta. Mohou nabýt nejrůznějších forem, které vyžaduje a nabízí moderní život. Společnou činností se karmelitánští laici snaží vést život stále dokonalejší. Někteří se mohou angažovat v šíření křesťanského poselství, jiní v apoštolských dílech, v evangelizaci, ve skutcích zbožnosti a lásky, vždycky s cílem oživovat časný svět křesťanským duchem.¹²⁵ Také (civilní) práce nebo zaměstnání, vykonávané jak individuálně, tak ve skupině nebo ve společenství mohou být způsobem, jak uskutečňovat povolání k apoštolátu.

Práva a povinnosti

90. Všichni členové karmelitánského třetího řádu mají stejná práva a stejné povinnosti, stanovené v provinčních nebo místních statutech.

91. Karmelitánští terciáři se musejí pravidelně scházet, aby spolu vytvářeli společenství, ve kterém by hojně přebývalo Kristovo slovo, aby se více povzbuzovali k osvojování si charismatu řádu, k němuž s cílem být živými údy církve náležejí, a aby se podíleli na snahách, iniciativách a aktivitách celé Karmelitánské rodiny, aby mohla v Kristově těle plně zastávat to poslání, které jí Pán ustavičně svěřuje. Časové rozpětí a formu setkávání (terciářů) vhodně určí statuta.

92. Společenství musejí v místních statutech stanovit způsob, jak duchovně podporovat bratry nebo sestry, kteří jsou staří nebo nemocní.

93. Ať se proto ochotně inspirují také spiritualitou a učením velkých světců, jimž dal Bůh v Karmelu vzejít.

94. Každý může karmelitánský třetí řád svobodně opustit, když předloží písemnou žádost radě. Rada je oprávněna ji přijmout. Členové mohou být také propuštěni, (ovšem) ze spravedlivé příčiny, to znamená z důvodů stanovených obecným právem a rovněž pro opakované a neomluvené porušování svých povinností. Rozhodnutí přísluší radě, podle předpisů statut a po vyslechnutí a napomenutí dotyčného. Ten má vždycky právo odvolat se k příslušné církevní autoritě, to je ke generálnímu nebo provinčnímu převorovi.¹²⁶