KARMEL

Michael od sv. Augustina (1622–1684)

Duše je daleka toho, aby zesmutněla, když je »odstavena« od objetí a polibků Milovaného, když zeslábne pociťování něžné, sjednocující lásky, když je vedena z příjemné samoty zpět do mnohočetných činností. Naopak: díky mimořádné přízni Milovaného, díky tak přátelskému sjednocení s Ním, díky předchozímu niternému »ponoření« v Bohu, díky láskyplnému zakoušení Boha se cítí posílená a naplněna odvahou k tomu, co je obtížné. Neboť tato velmi něžná zakoušená láska sjednocení se proměňuje v lásku jinou, v lásku, která je „silná jako smrt“ (Pís 8,6). Tato jednající láska ochotně postrádá jakoukoli útěchu, jakékoli pociťování přízně. Neboť láska, která je silná jako smrt, nechává duši umřít všem stvořeným věcem i sobě samé; ano, jako smrt odděluje tato láska duši od každé tendence k něčemu přilnout, aby napříště žila jen v Bohu.

Michael od sv. Augustina (1622–1684)

Nebeský Ženich je velmi plachý a jakoby se ostýchal ukázat se přímo; jestliže se tedy chce sjednotit s věrnou duší polibkem lásky a objetím, hledá odloučenost a samotu.

Život Michaela od sv. Augustina (1622–1684)

Jan van Ballaert se narodil 15. dubna 1622 v Bruselu. Vzdělání získal na vynikající škole u augustiniánů a po jejím ukončení vstoupil 14. října 1640 na Karmel, kde obdržel řeholní jméno Michael od sv. Augustina. Sotva pětadvacetiletý se stal lektorem filozofie v Gentu a zde se setkal s Marií Petyt, která byla ještě o rok mladší než on. Jejich vztah se stal jedním z největších mystických přátelství 17. století.

Michael od sv. Augustina (1622–1684)

Když duše mlčí, může snáze naslouchat Božímu hlasu. Neboť podobně jako v noci, kdy všechno odpočívá a nic neruší, lze snáze zachytit různé zvuky a ozvěna v horách je lépe slyšet navečer, i Boží volání a ozvěna Božího hlasu jsou snáze zachytitelné ve ztišené duši...

Michael od sv. Augustina (1622–1684)

A toto je opravdu nejlepší úděl karmelitána, totiž zabývat se Bohem bez přestání a uctívat jej ve dne v noci v duchu a v pravdě.

Až přijde noc a ohlédnutí zpět nám ukáže, že všechno bylo jen kusé a že mnohé z toho, co si člověk předsevzal, není ještě hotovo a že tolik věcí vzbuzuje v člověku hluboké zahanbení a lítost, pak je třeba všechno tak, jak to je, vložit do rukou Božích a Bohu odevzdat. Tak bude člověk moci spočinout, opravdu spočinout v Bohu a nový den začít jako nový život.

(Edith Stein, Essays on Woman)

Důvěra, že něco z našeho pokoje a ticha proudí navenek do okolního světa a pomáhá těm, kdo ještě putují, mě smiřuje s tím, že jsem byla do tohoto podivuhodného ústraní povolána přednostně – před tolika lidmi, kteří by toho byli více hodni. Neumíte si vůbec představit, jak hluboce mě pokaždé zahanbí, mluví-li někdo o našem „životě oběti“. Život oběti jsem vedla, když jsem ještě žila ve světě…

(Edith Stein /1891–1942/, dopis Gertrudě von le Fort, 31. ledna 1935)

Lidskou svobodu nemůže svoboda Boží zlomit ani vyřadit, může ji však patrně přelstít. Sestupování milosti k lidské duši je svobodný čin Boží lásky. A její rozšíření nemá hranice.

(Edith Stein /1891–1942/, Welt und Person)

Dopřej si v kostele klidně tolik času, kolik potřebuješ, abys nalezla klid a pokoj. Nepřináší to totiž užitek jenom Tobě, ale také Tvé práci a všem lidem, s nimiž přicházíš do styku.

(Edith Stein /1891–1942/, dopis A. Bosletové, 23. května 1931)

Když se naplňuje něco, za co člověk dlouho a vytrvale prosil, je to pro mě vždycky snad ještě úchvatnější než okamžité vyslyšení.

(Edith Stein /1891–1942/, dopis P. Brüningové, 1. května 1934)