KARMEL

Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)

Láska je život v nejvyšší dokonalosti: bytí, které se věčně odevzdává, aniž by pocítilo nějaký úbytek, nekonečná plodnost.

Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)

Víra staví naší duši před oči Krista: ubohého, poníženého ukřižovaného a na kříži dokonce opuštěného Otcem. V jeho ubohosti a opuštěnosti nachází duše zase svou vlastní ubohost a opuštěnost. Vyprahlost, nechuť a útrapy jsou »čistě duchovní kříž«, který dostává. Přijme-li jej, pak pozná, že je to měkké jho a lehké břímě. Kříž se stává holí, o niž se duše opírá na cestě vzhůru.

Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)

Leckdy si myslíme, že rozumíme vlastním dějinám. Avšak to, co nám v nich připadá jasné, je ale vždy jen pomíjivým odrazem toho, co zůstává tajemstvím Božím až do dne, kdy to všechno bude zjeveno. Mou velikou radostí je naděje na to, že jednou bude všechno jasné.

Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)

Intelektuál může najít cestu k lidu jen tehdy..., když se od intelektu v jistém smyslu osvobodí. To neznamená, že by jej měl popřít nebo se ho vzdát. Je Božím darem, který potřebujeme, a to nejen pro sebe, nýbrž také, a zvl. pro ty, od nichž nás odděluje. Intelekt si ale musí být jasně vědom svých hranic a tak se stát pokorným. Nadměrná chápavost, je-li čistě přirozenou chápavostí, vede zpravidla k intelektuální aroganci.

Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)

Buď pozdraven, Kříži, jediná naděje! – tak nás vyzývala Církev v době, které je věnováno rozjímání o hořkém utrpení našeho Pána Ježíše Krista.

Svět stojí v plamenech, boj mezi Kristem a antikristem otevřeně vypukl. Když se rozhoduješ pro Krista, může tě to stát život.

Svatému Augustinu jsem velmi nakloněna: především proto, že klášter, kam jsem byla dána na vychování, patřil jeho řádu, a pak proto, že byl hříšníkem. Světci, kteří byli hříšníky, než je Pán navrátil k sobě, byli pro mne velkou útěchou. Zdálo se mi, že bych u nich mohla nalézt pomoc, a že když odpustil Pán jim, mohl to učinit i mně… Jak mě leká síla k odporu, kterou měla má duše, ač měla tolik pomoci od Boha!

(Terezie od Ježíše, Kniha života IX,7; překlad J. Koláčka s přihlédnutím k pracovnímu překladu V. Kohuta)

Snad mi namítnete, že nemůžete získávat duše pro Boha, protože nemáte dostatečné prostředky, že byste to s velkou chutí dělaly, ale že nevíte jak, když nemáte ani učit ani kázat, jak to dělali apoštolové. Jak jsem vám řekla na jiných místech, ďábel nám někdy vnuká velké touhy, abychom se ukolébali tím, že toužíme po neuskutečnitelných věcech a zanedbávali ve službě Bohu to, co uskutečnit můžeme. I když vaše modlitba prospívá celému světu, přesto se spokojte s tím, aby prospívala těm, jež žijí s vámi. Vždyť to není málo, dosáhnete-li svou pokorou a umrtvováním, svou službou sestrám a láskou k nim a svou láskou k Bohu, že se stanete ohněm, který je všechny zanítí. Zkrátka sestry – a tím končím – nestavme věže bez základů. Pán totiž více hledí na lásku, s jakou díla konáme, než na jejich velkolepost. Z toho, co skutečně uvedete ve skutek, Pán vyrozumí, že jste ochotny vykonat mnohem víc, a dá vám takovou odměnu, jako byste mu získaly mnoho duší.

(Terezie od Ježíše, Hrad v nitru VII.IV,14; překlad J. Koláček s přihlédnutím k pracovnímu překladu V. Kohuta)

Že Vás tíží to, že jste koupil dům v La Serna, působí démon, abyste neděkoval Bohu za milost, kterou Vám získáním nemovitosti prokázal, poněvadž byla veliká. Jakmile bude po svátcích, hned se vynasnažte ušetřit si trochu času a věnujte se svým písemnostem a účtům a vyhotovte je tak, jak mají být. A co vynaložíte na La Sernu, je dobře vynaloženo, a až přijde léto, ještě rád si tam některého dne zajedete. Vždyť ani Jákob kvůli obhospodařování svých stád nepřestával být svatý, ani Abrahám ani svatý Jáchym, nýbrž právě tehdy, když chceme utéci před starostmi, nás všechno unavuje. Bohu máme sloužit tak, jak chce On, a ne, jak chceme my.

(Terezie od Ježíše, úryvek z dopisu rodnému bratrovi Donu Lorenzovi de Cepeda, 2. ledna 1577)

Jako nemůžeme zastavit pohyb nebeských těles, jež stále pokračují ve svém závratném letu, tak také nemůžeme zastavit myšlenky. A my si myslíme, že bloudíme a špatně využíváme čas, který trávíme před Bohem. A přitom je možná duše naprosto spojená s Ním, jen myšlenky se toulají… Pro to se nesmíme zneklidňovat nebo zanechat modlitbu, nýbrž si máme uvědomit, že většina znepokojení a trápení pochází z toho, že si nerozumíme.

(Terezie od Ježíše, Hrad v nitru IV. I,9; překlad J. Koláček s přihlédnutím k pracovnímu překladu V. Kohuta)

Když dobrý Ježíš viděl, jak potřebujeme jeho pomoc, dokázal nám svou lásku tím, že našel obdivuhodný prostředek; říkal svým jménem i jménem svých bratří: Chléb náš vezdejší dej nám dnes, Pane.
Ach, věčný Pane, jak jsi mohl přijmout takovou prosbu? Proč jsi ji vyslyšel? Nedej se zaslepit láskou, jakou má tvůj Syn k nám, neboť On by se dal každý den rozsekat na kousky, jen aby zcela naplnil tvou vůli a pracoval pro naši spásu. Je třeba, abys na to myslel Ty, můj Pane, neboť tvůj Syn si to ani nepřipustí. Copak je možné, aby na každé naše dobro musel doplácet On? Je to snad kvůli tomu, že všechno snáší mlčky, že nikdy nemluví o sobě a jenom se přimlouvá za nás? Cožpak by právě proto neměl někdo hájit tohoto tak milujícího Beránka?

(Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti XXXIII, 1.4)