Doporučujeme
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Má dobrá Matko! (1)
Bůh dobře ví, co potřebujeme, a vše, co koná, děje se k našemu dobru. Kdybychom věděli, jak nás miluje, vždy bychom byli ochotni přijmout z Jeho ruky jak to, co je dobré, tak také to, co je hořké; a i nejnepříjemnější a nejtvrdší věci by nám byly milé a příjemné.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Má nejmilejší Matko! (1)
Děkuji Pánu, že Vám dopřál úlevy, jak jste si přála. Já byl několikrát blízko smrti, ačkoli jsem nikdy nebyl tak radostný. Ani o úlevu jsem neprosil, nýbrž o sílu trpět statečně, pokorně a s láskou. Odvahu, má nejmilejší Matko! Ach, jak je krásné trpět ve spojení s Bohem! Ať už je utrpení jakkoli veliké, přijměte ho z lásky: trpět a být s Ním je jako být v ráji.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Má dobrá Matko! (1)
Vidět Vás tak dlouho trpět mi působí bolest. To, co trochu zmírňuje můj soucit s Vašimi bolestmi, je přesvědčení, že dokazují lásku, již Vám Bůh daruje; pohlížejte na ně z této perspektivy, budete je pak lépe snášet.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Má dobrá Matko! (1)
Kdybychom si dostatečně navykli na praktikování života v Boží přítomnosti, všechny tělesné nemoci bychom snášeli snáze.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Milostivá paní! (1)
Velmi Vás lituji. Kdybyste mohla přenechat starosti o Vaše záležitosti panu a paní N. a nemusela zabývat ničím jiným než modlitbou k našemu Bohu, bylo by vyhráno! On od nás nepožaduje mnoho: (jen) abychom na Něj tu a tam krátce pomysleli, krátce se Mu poklonili, občas Ho poprosili o jeho milost, abychom Mu obětovali své námahy, ...
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Spolu s těmito řádky Vám posílám odpověď na dopis, který jsem dostal od naší dobré sestry N... (1); buďte tak laskavá a předejte jí mé psaní. Zdá se mi, že má veskrze dobrou vůli, ale že chce být – pokud jde o duchovní růst – rychlejší než milost: člověk se nestane svatým naráz!
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Rozpomeňme se oba, Vy i já, na naši prvotní horlivost. Poslužme si příkladem a zkušenostmi tohoto řádového bratra, kterého sice svět nezná, ale Bůh ano, a který je Bohem velmi hýčkán.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Protože si tolik přejete, abych Vám sdělil metodu, kterou používám k dosažení života v Boží přítomnosti, nechci Vám zamlčet...
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Vše, co jsem od lidí slyšel, co se týče Boha, co jsem o Něm četl nebo pochopil, to vše mě nemůže uspokojit. Jak bychom Ho mohli popsat, jak bychom mohli nalézt slova, kterými Ho vylíčit, když je nekonečně dokonalý? Jedině víra Ho může odhalit nebo mne poučit, čím je.
Kdybych byl kazatelem, kázal bych přede všemi ostatními věcmi o praxi přítomnosti Boha. Kdybych byl duchovním vůdcem, doporučil bych to celému světu – tak považuji toto cvičení za důležité a snadné.
(z dopisu bratra Vavřince)
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Nejsvětější, nejdůležitější a nejpotřebnější cvičení v duchovním životě je Boží přítomnost. Že totiž člověk má zalíbení v Jeho božské společnosti a v rozhovoru s Ním a dále že si navykne pokorně Ho oslovovat a hovořit s Ním v postoji láskyplného příklonu srdce, a to vždy, ano, v každém okamžiku, ne formálně, ne odměřeně, především v čase pokušení, protivenství, suchopáru, zármutku a opuštěnosti, ano, i uprostřed naší nevěrnosti a našich hříchů.