Když pochopíme, kolika věcí se nám nedostává, a když se místo toho, aby nás to odradilo, staneme žebráky, kteří mají stále větší důvěru v lásku Boží, když úpěnlivě prosíme, aby jeho království přišlo tak, jak chce on, pak je to znamením, že v sobě máme pravdu života a že ta pravda v nás roste.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Chválíme tě, Pane, že jsi nás hledal ve své pokoře.
Chválíme tě, Pane, že jsi nás zachoval ve svém milosrdenství.
Chválíme tě, Pane, že jsi nás poctil svým utrpením a potupením.
Chválíme tě, Pane, že jsi nás občerstvil ve své dobrotě.
Chválíme tě, Pane, že jsi nám dal řád ve své moudrosti.
Chválíme tě, Pane, že jsi nás ochránil svou mocí.
Chválíme tě, Pane, že jsi nás posvětil svou šlechetností.
Chválíme tě, Pane, že jsi nás osvítil ve svém důvěrném přátelství.
Chválíme tě, Pane, že jsi nás vyvýšil ve své lásce.

(Mechtilda z Magdeburku /1207–1282/)

Sestry a bratři,
věříme v sílu společné modlitby, proto vás všechny vyzýváme, abychom se vzhledem k závažnosti k celé situaci na Ukrajině společně s naléhavostí, ale i s důvěrou v Boží moc, modlili takto:

Zdá se mi, že mé srdce tluče stejným rytmem jako srdce Ježíšovo. Dovedeš si asi představit, kolik útěchy vzchází srdci z jistoty, že v něm přebývá Ježíš… Je také pravda, že Ježíš se velmi často skrývá, ale co na tom záleží, já se budu s jeho pomocí vždy snažit, abych mu byl nablízku. Musím se vždy ujistit, že jsou to žerty z lásky a že mne Ježíš neopustil. Jak bych si přál mít u sebe někoho, kdo by v těchto okamžicích pomohl zklidňovat úzkosti a oheň mého srdce.

(Pater Pio, OFMCap /1887–1968/, korespondence I/197–198)

Kristus ve Vás a v lidech okolo nás žijících je jeden a týž Kristus, který se chce vyvíjet, růst, víc a více se uskutečňovat, přiblížit se v nás k té podobě, v níž on sám žil. Odevzdávejte mu tedy stále více svou duši; dávejte mu i ostatní duše, aby se v nich rozšířil a vzrostl Boží život. Boží život se přelévá do ostatních duší, je-li naše duše Bohem naplněna.

(P. Albert Peyriguere /1883–1959/, korespondence, dopis z 13. června 1935)

Proměna zchátralého statku v centrum života

Sestry bosé karmelitky se pustily do velikého dobrodružství – přestavět v obci Drasty zemědělský dvůr, zdevastovanou kulturní památku ze 14. století, ve svůj klášter a centrum života, kde bude možno přijet a načerpat síly. Svůj původní klášter na Pražském hradě prodaly bosým bratřím karmelitánům za nekomerční cenu, proto finanční prostředky nestačí. Sestry se rozhodly uspořádat sbírku na portále Donio. Sbírka probíhá od 19. 11. 2021 do 19. 1. 2022. Bližší infomace i možnost přispět naleznete ZDE ->>

Pomoci můžete také šířením informace o této sbírce – plakátem nebo letáčkem.

Odevzdejte se do Božích rukou jako dítě na matčině srdci. Myslete na jeho nekonečnou lásku, která Vás chce mít stále u sebe. Žijte v jeho blízkosti.

(Alžběta od Trojice, korespondence, dopis 154)

Jsem přesvědčen, že Bůh se k nám přibližuje mnohem více skrze naši nedostatečnost než skrze naše vlohy. Pokud Bohu předložíme svou bídu, přivoláme na sebe jeho milosrdenství. Pro nadané lidi není snadné uznat svou bídu, přijmout ji a udělat z ní cestu k obrácení. Nadaný člověk má tendenci dávat do služby Bohu své schopnosti. To je v pořádku. Ale bude muset přijít i na to, že jako každý jiný potřebuje být zachráněn ze své bídy. Ve skutečnosti jsme všichni v duchovním životě povoláni k tomuto dvojímu pohybu, byť ne vždy ve stejný čas a ve stejném rytmu.

(Dom Patrick Olive /* 1947/, opat kláštera v Sept-Fons)

Pravá a opravdová láska se pozná podle toho, zda má velikou naději a důvěru v Boha, neboť podle ničeho se nedá lépe poznat, zda máš úplnou lásku, než podle toho, že důvěřuješ… Nikdy člověk nemůže důvěřovat Bohu přes míru. Ve všech, kteří získali velkou důvěru v Boha, Bůh vždycky působil veliké věci.

(Mistr Eckhart, OP /1260–1327/, Naučení 14)

Kéž bychom byli zcela zvyklí na svaté cvičení zpřítomňování Boha; jak velice by se zmírnily všechny tělesné nemoci. Bůh často dopouští, že musíme trpět. Tím chce očistit naše nitro a vést nás k tomu, abychom zůstávali u Něho. Nemohu pochopit, jak může cítit bolest člověk, který je u Boha a jehož jedinou touhou je Bůh. Zakusil jsem už toho dost, abych o tom vyloučil každou pochybnost.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, korespondence, dopis č. 13)