KARMEL

Fragment textu řeholeTEXTY Z TRADICE

V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.

„Úspěch,“ říká Martin Buber, „není žádné ze jmen Božích.“ Pointa křesťanského tkví v tom, že světská neúspěšnost, bankrot na kříži, byl vrcholem křesťanské plodnosti. Vzdát se všech vlastních plánů ve prospěch nepochopitelné vůle Otce, v poslušnosti uprostřed duchovní noci být veden „kam nechceš“, zapadnout do země jako pšeničné zrno, v tom tkví princip nové, světsky nepochopitelné plodnosti…

(Hans Urs von Balthasar /1905–1988/, úryvek z textu Cesty k ujasnění)

Ano, Bůh je opravdu dobrotivý, odpouští nám naši ubohost a hojí rány našeho srdce, někdy se to stane pouze tím, když k němu s láskou pozvedneme oči.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Šimon pomáhá nést kříž… Ježíš svým učedníkům připomínal, že každý musí nést svůj kříž. Teď ale zjišťuje, že sám ten svůj už neunese. Potřebuje pomoc.
Západní kultura šíří ideál soběstačného člověka, který nikoho dalšího nepotřebuje. Máme stát na vlastních nohou. Potřebovat druhé lidi, a zvláště cizince – Šimon byl ze severoafrické Kyrény –, je ponižující. V Ježíši vidíme Boha, který nás potřebuje: potřebuje se napít od Samařanky u studny, potřebuje pomoci s nesením vlastního kříže.

(Timothy Radcliffe OP /*1945/, Křížová cesta pro věřící i nevěřící, 5. zastavení)

Nejnaléhavější reformou je reforma srdcí. Pro všechny křesťany. Struktury je možné zachovat, změnit, reformovat podle účelu, struktury musí být vždy aktualizovány, použijme toto pozitivní slovo. Ale srdce je třeba reformovat každý den: změnit srdce. A to je každodenní práce. (…) Změňte srdce, a pak změňte struktury. Struktury je třeba měnit, protože dějiny jdou dál. Věci, které byly dobré v minulém století, nejsou dobré nyní. A skutečnou svobodou je měnit je, protože samy o sobě nejsou absolutní, jsou to věci relativní vzhledem k dějinnému okamžiku.

(papež František, úryvek z rozhovoru s Fabiem Faziem v televizním vysílání; 15. ledna 2024)

Miluji našeho Pána Ježíše, i když srdcem, které by chtělo milovat více a lépe, ale konečně miluji jej a nesnesl bych žít jiným životem než on, životem v pohodlí a v poctách, když jeho život byl nejtvrdším a v největším opovržení, jaké kdy bylo. Nechci projet životem v první třídě, když ten, kterého miluji, jím projížděl v poslední.

(Charles de Foucauld /1858–1916/, dopis sestřenici)

Konečně všecko záleží na tom, dovést se obejít bez opory hotových světských kategorií. „Mít pevné postavení“ zní fráze, vyjadřující ideál našich otců a matek. Kdo jim to může zazlívat? Vážnější jest, že si nejsem jist svými silami, ba snad ani svým odhodláním. Nesmíš zapomínat, že můj náboženský život byl přerušen a že tedy u mne je to něco docela jiného než u Tebe. Trápí mě velmi často pocit, že jsem dosud nepřilehl ke dřevu všemi částečkami svého těla, že jsem se dosud neodevzdal bez rezervy. Není nic zhoubnějšího jako pošilhávání po více možnostech najednou. – Ale mám pevný úmysl nedát se odstrašit a odmrštit od středu, neboť vím, že jinde není záchrany.

(Jan Čep /1902–1974/, dopis A. Skoumalovi, 23. srpna 1926)

Podruhé zde prožívám pašijové období. V nitru se bráním, když čtu v dopisech, např. své tchýně a babičky, obraty, které mluví o mém „utrpení“. Připadá mi to jako profanace. Tyto věci se nesmějí dramatizovat. Pochybuji, že „trpím“ víc než Ty nebo většina lidí dnes vůbec. Samozřejmě, že je mnoho hnusných věcí, ale kdepak nejsou?
Tady by se mělo, myslím, leccos zkorigovat; přiznávám otevřeně, že se často skoro stydím, jak mnoho jsme mluvili o svém vlastním utrpení. Ne, utrpení musí být něco zcela jiného a musí mít zcela jiný rozměr než to, co jsem dosud prožil.

(Dietrich Bonhoeffer /1906–1945/, dopis z nacistického vězení, příteli, 9. března 1944; citováno podle knihy Dietrich Bonhoeffer, Odpor a odevzdání, Dopisy z vězení. Kalich 2023)

Je dobré často připomínat, že existuje hierarchie ctností, která nás vybízí k tomu, abychom hledali to podstatné. Prvenství patří teologálním ctnostem, jejichž předmětem a důvodem je Bůh. Uprostřed je láska. (…) Jinak řečeno to znamená: v husté džungli přikázání a předpisů Ježíš klestí průsek, který umožňuje zahlédnout dvě tváře, tvář Otce a bratra. Nedává nám dvě formule nebo dvě přikázání navíc. Dává nám dvě tváře…

(papež František, apoštolská exhortace Gaudete et exultate, odst. 60.61; 2018)

Neznepokojujte se pro to, že se uklidňujete jen pozvolna. Podstatné je denně postoupit aspoň o milimetr. A k tomu dojde neznatelně, jakoby nádavkem. Nepokoušejte se vůlí si vynucovat jakékoli „nechtít“. Když pocítíte, že Vás ty kleště zase svírají, obraťte se potichounku k nebi, odkud se na Vás dívá Kdosi, kdo Vás má rád. Udělejte to desetkrát, je-li třeba desetkrát to udělat, a ona velká jistota duše postupně uvolní tu naši ubohou úzkost a současně postoupíme o něco dál, pokora způsobí, že na nás sestoupí tichost Boží.

(kard. Charles Journet /1891–1975/, korespondence)

Vždycky zpovědníkům říkám: všechno odpouštějte a chovejte se k lidem velmi laskavě, tak, jak se Hospodin chová k nám, a pakliže chcete lidem pomoci, můžete s nimi vždycky mluvit a pomáhat jim jít dál, ale odpouštějte všem. Za těch 54 let, co jsem – to je vyznání – 54 let, co jsem knězem, jsem starý! Za těch 54 let jsem jen jednou odepřel odpuštění, a to kvůli pokrytectví toho člověka. Jednou. Vždycky jsem odpouštěl všechno, ale také řekněme s vědomím, že ten člověk možná recidivuje, ale Bůh nám odpouští. Pomáhejte, ať nedochází k recidivám, nebo ať dochází k recidivám méně, ale vždycky odpouštějte.

Velkým zpovědníkem, kterého jsem na poslední konzistoři jmenoval kardinálem, je 94letý muž, kapucínský mnich z Argentiny. A je to velký odpustitel, má, jak říkáme, „široký rukáv“, odpouští všechno. Jednou přišel do biskupského paláce, když jsem tam byl arcibiskupem, a řekl mi:

„Poslyš, Giorgio, mám takový problém, moc odpouštím a někdy mám pocit, že to není dobré.“

„A co pak děláš ty, Luigi?“

„Jdu do kaple a prosím Boha o odpuštění: Pane, odpusť mi, odpustil jsem příliš mnoho… Ale to ty jsi mi v tom dal špatný příklad!“

To je pravda, musíme odpouštět všechno, protože On odpustil nám. On nám dal tento ‚špatný příklad‘.

(papež František, úryvek z rozhovoru s Fabiem Faziem v televizním vysílání; 15. ledna 2024)

Má duše se snaží probudit a znovu objevit krásu pokání. Stydím se, že jsem se tolikrát zpovídal s tak malou lítostí a tak slabou touhou být lepší. Chci říkat, znovu a znovu, že toho lituji. Je mi líto, že jsem tak zhloupl a otupěl, že jsem myslel víc na sebe než na to, co dlužím tvé lásce – a dlužím ti všechno.

(Thomas Merton /1915–1968/, deníkový zápis z 18. března 1950)

Připomínáme

16 dub 2024;
00:00
bl. Baptista Spagnoli, kněz
20 dub 2024;
08:00 - 12:00
Setkání terciářů Olomouc-Hejčín
20 dub 2024;
15:00 - 18:00
setkání terciářů Štípa
27 dub 2024;
15:00 - 19:00
Setkání terciářů Frýdlant n. Ostravicí
29 dub 2024;
17:00 - 20:00
Setkání terciářů České Budějovice

Kalendář

duben 2024
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 1 2 3 4 5

Přihlášení